Menton, přezdívaný „Perla Francie“, je posledním francouzským městem na Riviéře, přímo na hranici s Itálií. Úpatí Přímořských Alp se zde strmě vrhá do Středozemního moře. Město leží v hlubokém údolí, obklíčeno vysokými horami, které brání průniku studených severních větrů. S průměrnou roční teplotou 16 °C má Menton nejmírnější klima na Azurovém pobřeží. Léta jsou zde o čtyři až pět stupňů chladnější než jinde na pobřeží a zimy až o pět stupňů teplejší.

Klimatické přednosti Mentonu objevili v 19. stol. zejména bohatí Angličané, za nimiž následovala evropská šlechta a úspěšní podnikatelé. Do té doby byl Menton jen relativně bezvýznamným rybářským městečkem, jež pět století patřilo Monaku, než bylo v roce 1861 připojeno k Francii. Do jeho podoby se však propisuje i blízkost Itálie. Úzké uličky a malá náměstíčka lemovaná starými domy v pastelových barvách a se střechami z růžových tašek, staré město v kopci se strmými terakotovými schodišti a úzkými průchody mezi domy, to je italský labyrint s nádechem Francie. Mnoho starých městských domů mělo původně pouze dvě patra. V některých se usadili umělci a módní návrháři se svými ateliéry. Nepřehlédnutelná je městská tržnice z roku 1898, nejenom kvůli nabízenému zboží, ale také svou architekturou typickou pro období Belle Époque a s fasádami zdobenými keramickými ornamenty. Do uliček starého města proniká jen málo světla, což ale neplatí pro Place de l’Église. Prostorné světlé náměstí, na které vede z nábřežní promenády osmiramenné schodiště, bylo navrženo jako povznášející kulisa pro barokní baziliku sv. Michaela Archanděla, kterou v roce 1619 postavil janov…