Modrá jeskyně –
Pravděpodobně největší atrakcí ostrova Capri jsou jeho jeskyně, jichž je podél pobřeží asi pětašedesát. Nejznámější z nich najdeme na severozápadním cípu ostrova u Anacapri – Modrou jeskyni (Grotta Azzurra) proslavily syté a svůdné modré odstíny její vody.
U otvoru v mohutné skále se na hladině houpe několik větších lodí. „Tam se přece nemůžeme vejít!“ musí napadnout každého, kdo se dostane na vzdálenost jen několika metrů od skály. Ústí jeskyně je dva metry široké, ale jen něco přes metr vysoké, takže návštěvníci musí přestoupit do malých veslic, v nichž pak vplují úzkým vstupem dovnitř Modré jeskyně. Uvítá je prostor prosycený temně modrou barvou.
Barevný efekt – hlavní atrakce jeskyně – vzniká díky slunečnímu světlu, které vstupuje do jeskyně nejen jejím vchodem, ale ještě jedním, několikanásobně větším otvorem, který je jeden až dva metry pod dnešním vchodem. Při průchodu vodou je ze světla odfiltrována červená část spektra a zůstává jen azurově modré „magické světlo“, jehož paprsky se odrážejí od mořského dna a osvětlují jeskyni. Modravé zbarvení je nejvýraznější kolem poledne a samozřejmě jen za slunečného počasí. Kromě toho tu vše, co je ponořené pod hladinou, vypadá jako potažené stříbrným povlakem. Mohou za to droboučké bublinky, které pokrývají ponořené předměty. Světlo se na nich láme jinak než v okolní vodě a vzniká „stříbrný“ efekt.
Jeskyni dlouhou 60 m, širokou 25 m a s hloubkou vody 15 m znali samozřejmě už Římani. Za Tiberiova pobytu na ostrově sloužila jako jeho soukromý bazén, ale také jako mořský chrám. Bylo zde nalezeno několik římských soch, jež jsou dnes vystaveny v muzeu v Anacapri. Jeskyně byla rovněž spojena s řadou mýtů a legend. Kdysi ji měli obývat démoni a sirény, jež svým zpěvem sváděly námořníky z jejich cesty. Pověrčiví ostrované se proto jeskyni v minulosti vyhýbali. Jednoho dne v roce 1826 však místní rybář Angelo Ferraro doprovodil do jeskyně německého spisovatele Augusta Kopische a malíře Ernsta Friese. Jejich vyprávění o modrém zázraku udělalo z jeskyně pozoruhodnost, kterou musí spatřit každý návštěvník ostrova – pokud svítí slunce a nejsou vlny. Zájem je velký, u jeskyně se dlouho čeká a pobyt uvnitř je omezen pouze na pět minut.
Modrá jeskyně není jediným barevným podzemím na Capri. Zejména na jižním a východním pobřeží se otevírá několik dalších jeskyní pojmenovaných podle jejich charakteristické barvy. Červené jeskyni dal název povlak rudých řas na vlhkých stěnách. V jejím sousedství, pod srázy Monte Solara, ústí průrva Zelené jeskyně, ukončená skalním tunelem. Odraz slunečního světla od hladiny a mořského dna v ní vyvolává zelenomodrý barevný efekt.
Další články z vydání o Neapolském zálivu naleznete zde