Původní koryto řeky Turia je dnes plné palem, dětí a nadšených sportovců. Tento zelený pás protínající Valencii jako páteř spojuje přístav s parkem cabecera a Bioparkem. Klenou se nad ním mosty spojující staré město s novým, které je možné obdivovat shora i zdola, protože dnes stojí na souši.
Valencijské mosty jsou jakousi historicko-stavební mapou města. Nejstarší je v dnešní podobě z 15., nejmladší z 21. stol. Kamenné mosty se ve Valencii stavěly od 15. do 17. stol., pak následovala až do 20. stol. přestávka – město bylo obehnáno hradbami a stávající mosty postačovaly. Další byly potřeba až po zbourání hradeb na konci 19. stol., kdy se město začalo rozšiřovat na druhou stranu řeky.
Nad parkem v bývalém korytu řeky Turia se dnes klene celkem 18 mostů, z nichž dva, Puente del Mar a Puente de Serranos, jsou určeny výhradně pro pěší. Nejlépe si je prohlédnete, když si celou, asi desetikilometrovou trasu projedete na kole. Půjčoven je ve Valencii víc než dost. A které mosty byste určitě neměli vynechat?
Puente de Serranos, druhý nejstarší most Valencie, je jedním ze symbolů města. Stojí naproti stejnojmenné bráně, kterou do města vcházeli vesničané a obchodníci přicházející z horské oblasti Serranos. Původní dřevěný most tu v roce 1517 strhla povodeň. Po ní vznikl most kamenný, jehož architektem byl Juan Bautista Corbera. Stavělo se od roku 1518 až do poloviny 16. stol. Na jedné straně mostu je velká, nedávno obnovená rampa, po které se sjíždělo ke korytu řeky s koňmi a povozy.
Nejstarší je gotický most sv. Trojice (Puente de la Trinidad) z roku 1407, pojmenovaný podle blízkého kláštera. První kamenný most ve městě, v 16. stol. přestavěný, zdobí od roku 1942 sochy sv. Luise Bertrána a sv. Tomáše z Villanuevy, které byly dříve umístěny na mostě San José. Most vede od nádherných královských zahrad, Jardines del Real, známějších jako Viveros, do historického centra města, směrem k bazilice Virgen de los Desamparados (Panna Marie Opuštěných).
Původní dřevěný most pro pěší, po valencijsku zvaný Pont de Fusta, vzala voda v roce 1957. Nahradil ho železobetonový most pro auta s paralelně probíhající lávkou pro pěší, jejíž vysoké dřevěné zábradlí připomíná původní stavební materiál mostu. Úzkou mezerou mezi nimi vyrůstají z někdejšího koryta Turie vysoké palmy.
Dalším krásným mostem je Puente del Real z konce 16. stol. Dokončen byl k svatbě krále Filipa III. s Markétou Rakouskou, jež se konala ve valencijské katedrále 18. 4. 1599, a proto dostal jméno Královský most. Zdobí ho dvě casilicia – na zděných podstavcích třemi sloupy nesené baldachýny se sochami sv. Vincence Ferrerského a sv. Vincence z Huescy. Zajímavostí je, že v roce 1609 byly v Janově pro tento most objednány čtyři mramorové sochy. Loď, která je převážela, však přepadli alžírští piráti a o sochách už nikdy nikdo neslyšel.
Podle místních je nejkrásnější Puente de las Flores, Květinový most, slavnostně otevřený v roce 2002. Nikdy na něm nechybějí květiny – tento nápad vznikl jako pocta městu Valencie, jejíž hymna říká, že Valencie je země květin. Autorem mostu je světoznámý architekt Santiago Calatrava, který navrhl rovněž nedaleký most Puente de la Exposición. Ten se stavěl v letech 1991–1995 současně s výstavbou stanice metra dole pod ním, jež je rovněž Calatravovým dílem…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Valencie