Když byla dostavěna transkanadská železnice, stala se jejím nejnebezpečnějším místem západní strana průsmyku Kopajícího koně. Stoupání 4,5 % způsobilo, že už první vlak, který se pokusil sjet dolů, vykolejil, spadl do řeky a tři lidé zahynuli. Od té doby byla stanovena bezpečnostní pravidla a vytvořen systém tří odboček s výhybkami, kde musel vlak při sjíždění odbočit a zastavit. Maximální povolená rychlost byla 9,6 km/hod. Naopak při cestě nahoru do průsmyku bylo na 15 osobních vozů nutno použít čtyři lokomotivy. Rozpojování souprav a neustálá kontrola brzd znamenala pro dopravu velké zdržení a cestovat přes Big Hill – Velký kopec – se stalo noční můrou strojvůdců, a tak se hledaly možnosti vylepšení situace.
Roku 1909 inženýr Switzer zahájil stavbu dvou spirálových tunelů, pro jejichž unikátní technické řešení se nechal – patrně věren svému jménu – inspirovat ve Švýcarsku. Vtip spočíval v tom, že byly ve skalách vytesány dva kilometrové tunely, kde vlak opsal smyčku o 360 ° a vyjel v podstatě ve stejném místě, pouze o několik metrů níž. O kousek dál pak podobnou smyčku zopakoval. Tím se prodloužila délka tratě a stoupání se snížilo na snesitelných 2,2 %. Při troše štěstí tu lze z transkanadské dálnice zahlédnout vlak, jehož zadní část mizí ve skále, zatímco předek s lokomotivami již vyjel o něco níž z tunelu a podjíždí svůj vlastní konec. ik
Pokud putujeme do severní části Britské Kolumbie po liduprázdné silnici zvané Cassiar Highway, dostaneme se asi po 500 kilometrech do malé osady Jade City. V její blízkosti proběhla v 80. letech zlatá horečka v pohoří Cassiar, později se zde těžil azbest, ale dnes je místo vyhlášeno těžbou jadeitu neboli nefritu. V okolí Jade City se těžbou jadeitu zabývá osm společností, které dohromady produkují 85 % jeho celosvětové produkce.
Tento zelený kámen s krásnou kresbou je velmi žádán na asijských trzích, kde z něj místní umělci vyrábějí šperky, řezané figurky a další umělecké předměty. V zemích, jako je Tchaj-wan, Srí Lanka nebo Čína, jsou totiž zásoby jadeitu tak omezené, že v některých z nich platí zákaz vývozu nezpracované suroviny. Naproti tomu lze v Britské Kolumbii přímo u silnice číslo 37 koupit nařezané kusy jadeitu za poměrně přijatelné ceny.
Rogersův průsmyk, kterým prochází transkanadská železnice a dálnice přes Selkirkovo pohoří, je známý svým lavinovým nebezpečím. Selkirkovo pohoří je součástí Columbijského masivu a vyznačuje se vysokými sněhovými srážkami v období zimy. Vláha přicházející od Pacifiku způsobuje, že je zde průměrný roční spad sněhu 940 cm, ale jsou známy i zimy, kdy napadlo až 21 metrů sněhu. Po železničním neštěstí v roce 1910, kdy si lavina vyžádala 62 obětí, byl o šest let později proražen pod průsmykem tunel Connaught. K němu přibyl další v roce 1988, který je svou délkou 14 km nejdelším tunelem v Severní Americe.
V průsmyku také funguje největší protilavinový mobilní program na světě. Jedná se o spolupráci soukromé firmy, která nepřetržitě monitoruje situaci na lavinových svazích, se státními orgány a armádou. Pokud se ve sněhovém masivu vytvoří kluzná vrstva přemrzlých sněhových krystalů, je vyhlášen lavinový poplach. Silnice je v nižších polohách dočasně uzavřena a do předem určených palebních postavení vyjíždí operační jednotka armády s horskou houfnicí. Ta pak podle přesně udaných souřadnic z monitorovacího centra ostřeluje vybrané lavinové svahy a uvádí tak navršené sněhové masy do pohybu. Někdy je potřeba vypálit až 50–70 výstřelů za jediný den, než jsou všechny laviny uvolněny. Poté nastupují sněhové pluhy a úklidové jednotky a po několika hodinách je provoz na důležité komunikaci opět obnoven.