Jen asi 15 km od hranic s Německem a 30 km od švýcarské Basileje leží Mylhúzy, stotisícové město s bohatou minulostí a rušnou přítomností, známé jak využíváním moderních technologií, tak i svými četnými, zejména technickými muzei. Svou prosperitu kdysi založilo na rozvoji textilního průmyslu, na který navázala další odvětví.
Až do Velké francouzské revoluce se město nazývalo německy Mülhausen, pak změnilo své jméno na francouzské Mulhouse. V roce 1308 se Mülhausen stal svobodným říšským městem a v roce 1347 vyhlásil Mülhausenskou městskou republiku, která se stala členem Décapole, aliance 10 alsaských měst. V roce 1515 ji Mülhausen opustil a uzavřel spojenectví se Švýcarskou konfederací, které trvalo až do roku 1798. Jako jiná alsaská města i Mylhúzy pak byly až do konce 1. sv. války dějištěm různých konfliktů mezi Francií a Německem.
V roce 1746 byla v Mylhúzách otevřena první textilní továrna a město bylo jedním z prvních ve střední Evropě, které prošlo industrializací. V té době počet obyvatel nepřesáhl 6000, ale do konce 19. stol. narostl až na 90 000. I přes tento bouřlivý rozvoj se ve městě zachovala velká část historických budov. Mylhúzy sice dnes žijí především moderními technologiemi, ale návštěvníkům nabízejí také mnoho ze své historie.
Srdcem města je náměstí Sjednocení (place de la Réunion) s velkolepou růžovou radnicí (hôtel de ville), postavenou v roce 1552 ve stylu rýnské renesance. Od roku 1698 zdobí její průčelí alegorie neřestí a ctností ve stylu trompe l’œil od Jeana Gabriela. V budově dnes sídlí historické muzeum se sbírkami představujícími minulost alsaského jihu a někdejší městské republiky. Ke kuriozitám patří Klapperstein, dvanáctikilový kámen, který se až do roku 1781 věšel o pouťových dnech na krk zlomyslným klevetníkům.
Dominantní stavbou nejen náměstí Sjednocení, ale celého města je chrám sv. Štěpána (Saint-Étienne), někdy označovaný jako „katedrála“, jeden z mála velkých protestantských kostelů ve Francii. Byl postaven podle návrhu Jeana-Baptista Schacreho v letech 1858–1868 v tehdy módním neogotickém slohu na místě kostela z 12. stol., z něhož ale byla využita část vybavení včetně nádherných vitráží z 1. pol. 14. stol. Na rohu náměstí stojí Pharmacie Au Lys, stará lékárna původně z roku 1464. V dnešní podobě pozdně renesanční dům přestavěný v roce 1634 má malované stropy z 2. pol. 17. stol. a dobře zachovalé lékárenské vybavení. Je nejstarší lékárnou ve Francii, která je od 17. stol. stále v provozu.
Kolem náměstí se klikatí uličky s několika zajímavými domy. Dům krejčovského cechu z roku 1564 s nástěnnými malbami a nůžkami v erbu byl ve své době největší v Mylhúzách. Za pozornost stojí měšťanský Miegův dům z roku 1560, kdysi sídlo jedné z nejbohatších rodin města, stejně jako Maison Steinbach, elegantní palác z 18. stol. s velkou zahradou, dnes sídlo Muzea krásných umění (Musée des Beaux-Arts), se sbírkou uměleckých děl fr…
Úplné znění článku naleznete zde