Ještě předtím, než řeka Segura dorazí k předměstím Murcie, protáhne se údolím Ricote, které si vyhloubila mezi horskými skupinami Sierra Ricote a Sirra de la Pila. Tohle údolí, dlouhé asi 30 km, má za sebou minulost hodnou povšimnutí. Od 8. stol., kdy sem začali přicházet muslimští Maurové, postupně prodělalo rozsáhlou proměnu, jež původně pustému a vyprahlému krajinnému koutu vtiskla mnohem přívětivější ráz.
Maurští imigranti, přicházející většinou ze severní Afriky, byli zkušenými zemědělci, měli rozsáhlou praxi v zúrodňování nehostinných končin a ve své době disponovali zřejmě nejobsáhlejšími znalostmi umělého zavlažování. Když potom v průběhu reconquisty museli odejít ti z nich, kteří odmítli konvertovat ke křesťanství, ještě nějaký čas měli údolí v péči jejich bývalí souvěrci, pokřtění moriskové. Počátkem 17. stol. ale došlo i na ně, a to v celém Španělsku. Byli obviněni z přetvářky i ze záškodnictví (není vyloučeno, že v tom sehrály roli zištné záměry domácích elit) a na rozkaz Filipa III. vyhnáni. Murcijské království muselo opustit na 15 000 morisků, z nichž většina žila v údolí Ricote.
Tehdy však nikdo nepočítal s tím, jak moc vyhnání celkem čtvrt milionu osob nepříznivě ovlivní chod hospodářství. Neblahé důsledky dopadly i na údolí, jež však zároveň těžilo ze své odlehlé polohy, takže po určité době se tam více či méně v utajení vrátilo k práci na svých pozemcích mnoho těch vyhnaných konvertitů, kteří mívali s místními křesťany uspořádané vztahy. Po návratu také zakládali rodiny pod smyšlenými kastilskými příjmeními, z nichž některá nosí jejich prapotomci dodnes.
Na to, jak moriskové ovlivnili zdejší genius loci, jsme dost zvědaví. Odpověď dostáváme brzy potom, co opustíme dvacetitisícovou Archenu, symbolickou vstupní bránu do údolí a jeho největší město. Jedeme po silnici, která údolím Ricote prochází v celé jeho délce a téměř neustále sleduje řečiště Segury. Z auta ale její hladinu zahlédneme jen občas. Skrývá se v husté šťavnaté zeleni, ostře kontrastující s vyprahlý…
Úplné znění článku naleznete zde