Nancy je proslulé svým ikonickým neoklasicistním náměstím a stejně tak secesí, která se odsud šířila do Evropy.
Dvě majestátně se tyčící rokokové fontány a socha panovníka zdobí nádherou a výjimečnou architekturou oplývající Stanislavovo náměstí (place Stanislas). Náměstí vzniklo jako spojka mezi středověkým starým městem (Ville Vieille) a novější částí (Ville Neuve), kterou podle moderní urbanistické koncepce s charakteristickým mřížovým půdorysem ulic a s vévodským palácem nechal na sklonku renesance postavit lotrinský vévoda Karel III. Proč ale náměstí nese jméno polského krále?
Rok 1737 byl významným mezníkem v dějinách města. Francouzský král Ludvík XV. se tehdy rozhodl věnovat lotrinské vévodství svrženému polskému králi Stanislavu I. Leszczyńskému. Šlo o součást velmi komplexní diplomacie: Leszczyńský byl na základě zvláštní dohody se svým zetěm Ludvíkem XV. jmenován lotrinským vévodou s podmínkou, že po jeho smrti připadne vévodství Francii. Francouzi se obávali, že poté, co se lotrinský vévoda František I. Štěpán oženil s rakouskou arcivévodkyní Marií Terezií, mohlo by dojít k nebezpečnému posílení rakouské přítomnosti na Rýnu. Mezi habsburským Rakouskem a Francouzským královstvím byla proto v roce 1738 uzavřena tzv. vídeňská mírová dohoda, která rovněž ukončila válku o polský trůn. František I. Štěpán se vzdal Lotrinska, místo něhož získal velkovévodství toskánské, a Lotrinsko dostal Stanislav Leszczyńský.
Ludvík XV. pověřil svého tchána, aby připravil připojení Lotrinska k Francii, a nový vévoda nezklamal. Do příprav se hodilo i mistrovské propojení starého a nového města, které od sebe oddělovaly dokonce bažiny. V polovině 18. stol. tak vzniklo 125 m dlouhé a 106 m široké náměstí, jež bylo poctou francouzskému králi – place Royale. Dnešní jméno place Stanislas dostalo náměstí v roce 1831, kdy byla také odhalena socha vévody Stanislava v jeho středu.
Architekt Emmanuel Héré propojil v letech 1752–1760 do jedinečného prostorového celku dvě již existující unikátní budovy: radnici (sídlo městské správy) a vládní palác (sídlo vévodské vlády).
Place Stanislas a okolní budovy jsou jedinečné svým důkladným uspořádáním. Náměstí navazuje na typ francouzských královských náměstí s jednotně řešenými fasádami domů kolem centrálně umístěné sochy panovníka. Celou jižní stranu náměstí zabírá radnice s velkolepým průčelím. Na západní a východní straně se vždy ve dvou palácových pavilonech proti sobě nacházely dvorní a správní prostory, dnes v jednom ze západních sídlí Muzeum krásných umění a na opačné straně Lotrinská opera. Muzeum nabízí bohatý přehled děl velikánů evropského umění od konce pozdního středověku až do 20. stol. Jedinečné jsou zejména tři stovky exponátů z broušeného skla z ateliérů sklárny Daum. V sousední budově, pavilonu Jacquet, je umístěno Grand Café Foy, kavárna založená již v roce 1850. Svůj jedinečný charakter získává náměstí také díky nádherným pozlaceným ozdobným mřížím a branám z tepaného železa, které volně propojují budovy po jeho obvodu.
Za nízkými domy na severní straně náměstí postavil Héré v roce 1757 v pohledové ose od radnice na vládní palác triumfální oblouk na počest Ludvíka XV., tvořící monumentální průchod na sousední place de la Carrière. Toto podlouhlé náměstí, bývalé koňské závodiště, lemují po obou dlouhých stranách domy, které sloužily dvoru a státním úředníkům. V rozích ho zdobí malé kašny s andělíčky a po celé délce se táhnou dvojitá stromořadí. Na severní straně náměstí uzavírá vládní palác (palais du Gouvernement), sídlo francouzského místodržitele. V bezprostřední blízkosti obou náměstí se rozkládá park Pepinière. Původně královská školka založená Stanislavem na místě bývalých vévodských zahrad je od roku 1835 s rozlohou 21 ha největším parkem ve městě. Obě náměstí s výjimečnou historickou hodnotou byla ještě s nedalekým náměstím Aliance (place dʼAlliance) zapsána v roce 1983 na seznam Světového dědictví UNESCO jako první a zároveň nejtypičtější příklad moderního hlavního města, kde osvícený panovník prokázal cit pro potřeby veřejnosti. Na jedné straně prestižní architektura vyzdvihující panovníka, triumfální oblouk, sochy, fontány, na druhé straně velkorysý veřejný prostor umožňující snadný přístup k radnici, soudům a dalším úřední…
Úplné znění článku naleznete zde