Národní archeologické muzeum v Athénách je v posledních letech poněkud zastíněno všeobecným obdivem k novému Akropolskému muzeu, ale rozhodně bychom ho neměli přehlížet.
Národní archeologické muzeum je nejvýznamnější institucí svého druhu v zemi a disponuje obrovskou sbírkou exponátů od pravěku až do sklonku starověku. V Řecku se s ním může srovnávat snad jenom archeologické muzeum v Irákleiu na Krétě. Založeno bylo v době vlasteneckého nadšení po nabytí samostatnosti a jeho základem se staly malé soukromé sbírky soustřeďované, kde se dalo; pravoslavná církev k tomu účelu dokonce uvolnila i tzv. Théseion na agoře, v té době sloužící jako chrám. Už v roce 1835 Leo von Klenze předložil plány velkolepého „Pantechneia“, obrovské budovy severně od náměstí Omonia, která měla vyhovovat nekončícímu přílivu archeologických nálezů z tehdy už svobodné části Řecka. Nakonec se však stavělo až po jeho smrti v letech 1866–1874 podle plánů Ludwiga Langeho a pod vedením Ernsta Zillera, který je i autorem neoklasicistního hlavního průčelí.
Muzeum je uspořádáno víceméně v chronologickém pořádku. V daném případě je to zvláště zdařilé, protože hned po vstupu do expozice nás v centrálním sále vítá slavná „Agamemnónova“ zlatá maska z Mykén, a ocitáme se tak v takřka důvěrně známém světě vlastního dětství a školních učebnic. Nevadí, že Schliemannovy nálezy, jak dnes víme, pocházejí ze starší doby, než slavný archeolog předpokládal, ale to, o čem jsme jenom slýchali nebo četli, máme najednou z první ruky. A nejde jen o Schliemannovy nálezy z Mykén. Muzeum vlastní velkou kolekci tzv. kykladského umění, proslaveného hlavně malými mramorovými soškami z období 3500 až asi 2900 př. n. l., udivující nanejvýš úsporným pojetím lidské postavy, nejen prostě stojící, ale i v náročně uchopitelných pózách – muž hrající na flétnu anebo sedící hráč s harfou jsou asi nejznámějšími příklady.
Další významnou položkou jsou nálezy z hrobů tzv. mykénského období, tedy přibližně z 2. pol. 2. tisíciletí, mezi nimiž dominují už zmíněné zlaté masky, kryjící obličeje zesnulých a Schliemannem mylně spojované s obdobím krále Agamemnóna, tragického hrdiny homérské Iliady. Ale vedle nich je tu i obrov…
Úplné znění článku naleznete zde