Na tomto příkladu bychom mohli ukazovat, že jednou z vlastností typického Londýňana je trpělivost, klid téměř stoický. Až na to, že lze těžko používat termín „typický Londýňan“ pro toto multietnickou a multikulturální metropoli. Snad by se našel typický obyvatel čtvrtí Chelsea, Richmond či třeba Hackney, ale „zprůměrovat“ je by bylo velmi obtížné. Mají tedy lidé v tomto sedmimilionovém mraveništi vůbec něco společného? Ano mají, je to slušnost a vzájemná úcta, samozřejmě až na výjimky. V britské metropoli je docela běžné, že se na vás v obchodě či na ulici usměje zcela neznámý člověk, jen tak pro nic za nic. Ostatně je také pravděpodobné, že kdyby se dělala statistika nejužívanějších anglických slov v běžném životě, na prvních místech by se umístily výrazy „promiňte“, „prosím“, „děkuji“ či „dovolíte“. V této souvislosti snad ani není třeba připomínat, že pro prodavače je tady zákazník jejich pán, ne-li přímo láskou, neboť slovo „love“ je zde dalším často užívaným výrazem. Někdo by mohl namítnout, že je to až příliš přehnaná formální zdvořilost. Budiž. Ale je určitě lepší než neformální neurvalos…
