Když slyšíme termín „Nový svět“, nejspíš si vybavíme Ameriku, která dostala toto označení, protože šlo o nově objevený světadíl. Však mu také Antonín Dvořák složil hold krásnou skladbou Novosvětská. Ale Praha má také maličký Nový Svět. S tím zámořským nemá pranic společného, avšak fanfáry by si i on určitě zasloužil…
Původ vzniku miničtvrti Nový Svět není úplně znám. Šlo o předměstí Pražského hradu, jež vznikalo postupným zavážením údolí potoka Brusnice. Hlavní ulička Nového Světa se vinula podél tohoto toku směřujícího k Vltavě. Hradčany jsou z historického hlediska nejvýznamnější pražskou čtvrtí, jejíž značnou část zabírá nejdůležitější památka naší vlasti, Pražský hrad. Někdy ve 2. čtvrtině 14. stol. se staly městem a okolo, mimo hradby, se rozkládalo tzv. předpolí. „Novus Mundus“, jak se místo latinsky nazývalo, začalo vznikat v polovině 14. stol. a Karel IV. tuto oblast připojil k Hradčanům již v roce 1360. Nový Svět byl tedy součástí královské Prahy, ale díky tomu, že se krčil za městským opevněním, uchovával si venkovskou atmosféru – a ta se zde vlastně zachovala dodnes. Do čtvrti ležící mimo hustě osídlené Hradčany, se začali stěhovat noví lidé, ale „novost“ mohla znamenat i tehdejší architektura – chudé domky ostře kontrastovaly se sousedním areálem Pražského hradu, jehož honosné gotické budovy měly často románské základy.
Novosvětské středověké domky sloužily řemeslníkům, služebnictvu a dalším obyvatelům, kteří byli většinou spojeni s prací pro královský dvůr. Jak to v historii běžně chodilo – bez jejich činnosti by se panstvo neobešlo, přesto na pohodlí nezbytných zaměstnanců nikdo nehleděl. V malých prostorách žily rodiny s mnoha dětmi. Bydlení jim bylo pronajímáno pouze po dobu služby na Hradě. A protože v interiérech bylo těsno, v teplých měsících se žilo po celá staletí venku na ulici. Dnes to můžeme vidět v malých jihoevropských městečkách: šňůry s prádlem natažené přes uličky, pobíhající děti, domácí zvířectvo, lavice a stoly, kde se ve chvílích volna jedlo, pilo a klábosilo… romantika, řekneme si, ale v těch tehdejších hygienických podmínkách by dnes určitě nikdo žít nechtěl.
Nový svět padl dvakrát za oběť požáru – domy byly částečně kamenné, většinou však dřevěné, a tak stačila jiskra a už přeskakoval „ohnivý kohout“ z jedné střechy na druhou. Poprvé to bylo v době husitských válek roku 1420. Domky byly opraveny nebo vystavěny znovu, ale roku 1541 přišla ještě mnohem větší pohroma, když oheň zničil celou Malou Stranu a Hradčany. Po této apokalypse nezbylo skoro nic.
Současná zděná zástavba začala vyrůstat na přelomu 16. a 17. stol. V roce 1600, kdy se Praha stala císařským sídelním městem, sem pozval Rudolf II. kapucínský řád, jemuž přidělil pozemky v části Loretánského náměstí. Konvent byl poté budován až do začátku 18. stol. Zeď oddělující jejich klášter a zahradu přímo sousedí s Novým Světem a ulička se jmenuje – jak jinak – Kapucínská. Je zajímavou shodou, že v roce založení kláštera pobýval v domě U Zlatého noha oblíbený Rudolfův dánský astronom Tycho Brahe. V době hvězdářova příjezdu stál na Novém Světě hostinec, v němž žil do doby, než získal dům na nedalekém Pohořelci.
V 17. a 18. stol. začaly v této chudé čtvrti vyrůstat i bohatší domy. Svou velikostí upoutá barokní vila U Zlatého žaludu v Kapucínské ulici, kterou si na základech staršího domu nechal postavit kamenický mistr František Santini-Aichl, bratr slavného architekta Jana Blažeja Santiniho-Aichla. Podle některých pramenů právě on dům navrhl. N poměry Nového Světa monumentální je také dvoupatrový raně barokní dům U Zlatého hroznu s nárožním arkýřem. Některé starší stavby se ještě dále „vylepšovaly“ i v 19. stol., o čemž svědčí napodobenina barokních úprav domu U Zlaté hrušky… mimochodem, všimli jste si, že názvy zavánějí bohatstvím?
Zlaté přívlastky má mnoho zdejších domů. Říká se, že to zapříčinila nemajetnost původních obyvatel: U Zlaté hvězdy, U Zlatého bažanta, U Zlatého slunce, U Zlatého pluhu, U Zlatého beránka či třeba U Zlatého stromu – když není hojnost na talíři, pojďme se zlatem obklopit alespoň hypoteticky formou domovních znamení. Nepocházejí však z doby vzniku čtvrti, zlatá pojmenování se objevují v zápisech až od konce 18. stol. Dnešní majitelé naštěstí původní domovní znamení ctí, starají se o ně, opravují je, a udržují tak hi…
Úplné znění článku naleznete zde