Pokaždé, když se poprvé setkám se skupinou turistů, většinou odhadnu, z které části Španělska přijíždějí. A to nejen podle přízvuku.Tak například Andalusané si každou chvíli prozpěvují a občas jen tak mimochodem při chůzi předvedou pár tanečních kroků jako by tančili flamenco.Tišší a klidnější bývají Galicijci, Baskové a lidé z Madridu. Katalánci se pak většinou od ostatních krajanů odlišují drsnějším a ironičtějším humorem, ale základní povahové rysy, často dost rozdílné od našich, jsou u všech Španělů velmi podobné.

Španělé jsou přátelští a družní, rodina je u nich na prvním místě. I když tradice rozvětvených rodin s mnoha dětmi už téměř vymizela, do španělské rodiny se běžně započítávají i příbuzní z x-tého kolena, sousedi, přátelé a známí. Dobré vzájemné vztahy mezi sebou vyjadřují i nezbytnými uvítacími polibky na obě tváře.Využívají každou příležitost k návštěvám a rozpravám. Potřebují k životu pocit sounáležitosti, takže jen zřídkakdy vyrážejí poznávat svět bez cestovní kanceláře. Na cestách se pak rychle seznamují a s rodinou jsou alespoň v neustálém telefonickém kontaktu.

Španělé se rádi „opičí“ a jsou tak trochu snobi. Zatímco u nás by si dáma libující si v originalitě asi těžko vzala na sebe módní doplněk, který by náhodou zahlédla u sousedky, ve Španělsku tomu bývá naopak. Tam je módní mít právě to, co mají všichni ostatní. V poslední době je například populární jezdit na dovolenou do Prahy. Obecně platí, že když už tam byl i soused a líbilo se mu tam, my tam musíme jet taky.

Španělé se snaží být vždy elegantní a úzkostlivě dbají o svůj zevnějšek. Muži i ženy musí být jako ze škatulky pokaždé, když jdou do společnosti, byť by to bylo jen velmi neformální setkání. To je také jeden z důvodů, proč dochvilnost není silnou stránkou jejich osobnosti. Ve společnosti se pak každý snaží upoutat na sebe pozornost tím, jak je vtipný a zábavný, s kým významným má osobní kontakty, jaké je jeho oblíbené značkové oblečení nebo auto.

Španělé cestující mimo svou vlast mají rádi své pohodlí, nejsou zvyklí se příliš uskrovňovat. Když s něčím nejsou spokojeni, ihned se ozvou a protestují a vyžadují pro sebe to nejlepší. Občas je těžké vysvětlit jim, že v Čechách se např. tortilly nebo gazpacho shánějí dost obtížně, že typičtějším jídlem jsou třeba vepřová s knedlíkem a se zelím. Většinou nelitují peněz za dobré jídlo, za dárky pro sebe i pro přátele, za oblečení a vůbec za nic, co poskytuje radost a co je na první pohled před ostatními reprezentuje. Na tom, co vidět příliš není, se snaží ušetřit co nejvíce. Důkladně přepočítávají v obchodě vrácené peníze a pečlivě kontrolují všechny účty. Číšníci se od nich spropitného dočkají jen málokdy. Na druhé straně umí být velmi solidární. Tak se mi třeba na okruhu Prahou stalo, že celá skupina svorně a hrdinně obklíčila jim podezřelého muže sledujícího mladou ženu (než se ukázalo, že onen muž je policista v civilu a ta „ubohá“ žena zlodějka chyccená při činu).

Španělé mají rádi „klípky“ a novinky ze společnosti. Co je překvapí, snaží se prozkoumat a zjistit podrobnosti. Když se někde na ulici objeví nějaká známá osobnost všichni se za takovým člověkem vydají, snaží se ho osobně pozdravit, vyfotit se s ním, kladou mu otázky apod.

Španělé jsou velice zvědaví a nestydí se zeptat se na cokoliv. Jsou hrdí na vlastní tradice, rádi zdůrazňují, že nad Španělskem kdysi Slunce nikdy nezapadalo (snad s výjimkou Basků a Katalánců) a vůbec všechno domácí je pro ně symbolem té nejlepší kvality. Ač jsou často značně konzervativní a kritičtí, zároveň umí přiznat vlastní chybu, jsou velmi hraví a dokáží si dělat legraci sami ze sebe. Vystupují velmi přirozeně a bezprostředně – co na srdci, to na jazyku.

Španělé rádi jedí a rádi se baví, milují hudbu a zpěv, libují si v emocích a sentimentu. Při představeních flaminca nebo divadelních dramat herci občas svým často patetickým přednesem a maximálním emočním nasazením dokážou obecenstvo vtáhnout do deje natolik, že se z hlediště ozývají hlasité vzlyky a výkřiky nadšení i opovržení. Ve vyhledávání a prožívání veselých situací a v pronášení vtipných komentářů na jakékoliv téma bývají ovšem Španělé také mistry. Vždyť smutek i radost vždy kráčejí blízko sebe, důležité je zachovat si vzájemnou pohodu za všech okolností.