Jediným místem u nás, kde lze spatřit vzácné bílé jeleny, je obora Žleby rozkládající se pod žlebským zámkem, přesněji řečeno její malá část označovaná jako „ukázková obůrka“. A k vidění je tam leccos, kromě bílých jelenů i dravci, sovy a některá další zvířata především z naší přírody.
Trochu záhadní, trochu magičtí – bílí jeleni. Biologická realita říká, že jde o barevnou mutaci jelena kavkazského, známého též jako maral, což je jeden z několika poddruhů jelena evropského. Nejsou to albíni, zvířata mají většinou modré, někdy hnědé oči. Znamená to, že nejsou postižena poruchou tvorby melaninu, nýbrž poruchou jeho ukládání. Mutace byla zachycena pravděpodobně v Persii, stoprocentně jisté to ale není. K nám byli poprvé přivezeni na počátku 18. stol. pro císaře Karla VI. a pak ještě jednou, v roce 1780, právě z Persie, kdy si zvířata rozebrali někteří šlechtici. Ze všech chovů se však začátku 20. stol. dožil jediný, v oboře Žehušice nedaleko od Kutné Hory. Už v 19. stol. ale byli pro osvěžení krve přikříženi normálně (divoce) zbarvení jedinci našeho poddruhu jelena evropského a hovoří se snad i o využití severoamerických jelenů wapiti. Křížení s normálně zbarvenými jeleny bylo pak použito znovu během 20. stol., takže dnešní populace není geneticky čistá a pravidelně se v ní rodí také divoce zbarvení jedinci.
Na konci 60. let minulého století bylo rozhodnuto o vytvoření druhé chovné linie bílých jelenů, pro kterou se vybrala žlebská obora. Začínalo se tu v roce 1973 paradoxně pouze s šesti divoce zbarvenými jedinci z Žehušic, k nimž ale o šest let později přibyl bílý samec a počet bílých jedinců ve Žlebech začal výrazně stoupat. Zatímco žehušická obora přešla v 90. letech v rámci restitucí do soukromých rukou, oboru Žleby vlastní státní podnik Lesy ČR, který se po ztrátě Žehušic rozhodl založit dva další chovy v oborách Kopidlno a Janovice, takže bílí jeleni jsou dnes v České republice chováni na čtyřech místech.
Všechny čtyři obory jsou pro veřejnost nepřístupné – až na jednu výjimku. Asi před 23 lety se k žlebské oboře na jejím konci pod zámkem přistavěla malá část určená pro veřejnost. Starají se o ni sokolníci, kteří také provozují záchrannou stanici Lipec. Díky tomu jsou zde k vidění hned tři skupiny zvířat. První jsou samozřejmě bílí jeleni. V obůrce je malé stádo částečně ochočených zvířat, která jsou dvakrát denně přikrmována. V té době přicházejí zvířata velmi blízko k návštěvnickému prostoru a dají se výborně pozorovat. Dále zde sokolníci prezentují kolekci převážně našich dravců, kteří jsou chováni sokolnickým způsobem, tedy nikoli ve voliérách, ale v přístřešcích, kde jsou uvázáni k posedu, a pravidelně se s nimi létá. Prolety v obůrce jsou výjimečné tím, že se zde vypouští více ptáků najednou, takže můžete vidět létat pohromadě třeba raroha, luňáka, dva orly a supa doplněné někdy ještě o krkavce, který je chován ve voliéře, podobně jako několik druhů sov, jež se rovněž pouštějí k proletu společně. U nás se totiž obvykle při ukázkách dravců vypouští vždy jen jeden, nanejvýš dva ptáci, a teprve když se vrátí, letí další. Hromadné létání má svou inspiraci spíše v zahraničí. A konečně třetí skupinu tvoří některá zvířata ze záchranné stanice, která jsou natolik zvyklá na lidi, že mohou do výběhu či ubikace v obůrce. Většina zachráněných divokých zvířat se pochopitelně lidí bojí a v obůrce být nemůže. Ta zůstávají v záchranné stanici v Lipci, která kvůli zachování potřebného klidu veřejně přístupná není.
Ukázková obůrka jako celek představuje takovou malou zoologickou zahrádku, kde se návštěvník, pokud má zájem, dozví od jejích pracovníků o chovaných zvířatech spoustu zajímavostí a ještě přispěje na dobrou věc, totiž na záchrannou stanici pro divoká zvířata.
Další články z vydání o Kolínsku a Kutnohorsku najdete zde