V článku o benediktinských klášterech v Laziu jsme se zmínili o opatství Fossanova v horách severovýchodně od Terraciny, které se do dějin zapsalo jako jeden z významných článků v pronikání gotické architektury do srdce Itálie.
Už někdy na počátku 9. stol. opatství založili benediktini, zřejmě na zbytcích římské vily z 1. stol. př. n. l., a zasvětili je Spasiteli a sv. Pudentianě. Jinak o něm mnoho nevíme, ale o významu zdejší mnišské komunity svědčí mimo jiné i to, že z ní ke konci 1. pol. 9. stol. vzešel papež Řehoř IV. Roku 1135 přešel klášter do vlastnictví cisterciáků, kteří ho od základů přestavěli v duchu nového gotického slohu, který tehdy šířili v celém křesťanském světě, a to v podobě, jakou gotika měla v původní domovině řádu, tedy v Burgundsku.
Řehole „šedých mnichů“, vycházející z učení sv. Bernarda z Clairvaux, byla daleko přísnější než v případě benediktinů, mimo jiné též asketicky zdrženlivá vůči půvabům výtvarného umění nebo ambicím soudobé architektury. Jejich pojetí slohu bylo umírněnější, nespěchalo k nadzemským výšinám, k nimž se obracel svět tehdejších francouzských katedrál, a stále v něm byla patrná matematicky přísná skladebnost jednotlivých článků, ať už šlo o sloupy nebo pilíře s jasně patrnými patkami, dříky a hlavicemi, nebo o podobu klenebních oblouků – samozřejmě už lomených, ale nezapírajících svoji logickou, až stavebnicovitě jasnou sestavu. Tím byly cisterciácké stavby bližší románskému cítění v zemích, kam novinky katedrální gotiky pronikaly se zpožděním několika desetiletí, jak tomu bylo třeba u nás (Osek) nebo v Itálii, kde byli prvními šiřiteli nového slohu právě cisterciáci.
V jakém stavu byl klášter Fossanova v roce 1134, kdy ho papež Inocenc II. svěřil sv. Bernardovi a družině mnichů, jež sem energický reformátor přivedl, nevíme, ale volba místa v plochém, vlhkém údolí zavlažovaném říčkou Amaseno byla pro cisterciáky typická – mimo jiné i pro skladbu jejich skromného jídelníčku, kde ryby hrály významnou roli. Ba co více, místem protéká i potok vyvedený z Amasena o tři kilometry výše; asi právě on, fossa coby kanál nebo stoka, dal klášteru jeho podivné jméno.
V roce 1163 byly položeny základy kostela na půdorysu trojlodní baziliky s obvyklou příčnou lodí a pravoúhle ukončeným kněži…