Od konce 70. let minulého století se v Rakousku vedla vzrušená diskuze na témata: rozšíření výstavních možností rakouských muzeí, využití areálu barokních koníren pro tento účel, zakoupení soukromých sbírek moderního umění státem. Debata, jež probíhala na vládní úrovni, v parlamentu a často se k ní vyjadřoval i rakouský kancelář, byla ostře sledována médii. Rakouský stát v průběhu 20. století nejméně dvakrát hledal novou identitu. Koncept MQ měl potvrdit její nalezení rakouským státem po druhé světové válce. Nakonec tedy zvítězil nový „dehistorizující“ koncept, smysl existence posunul MQ se k současnému umění a kultuře, k chápání umění jako určitého celku. Muzeum má reprezentovat Rakousko jako moderní stát. Do prostor barokního objektu vstoupila moderní architektura. V konkurzu o architektonickou podobu muzea zvítězil návrh bratrů Laudridse a Manfreda Ortnerových, slavných architektů, tvůrců mnoha zajímavých staveb v Německu a především přestavby staré loďařské továrny na moderní divadelní a kulturní středisko v Curychu (Schiffbau)…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 11/2004

Další informace o Rakousku naleznet zde: http://www.sopka.cz