Na mostech se prodává, kreslí a maluje, z mostů se shlíží do poklidných vod Seiny.
Láska odchází jak voda plyne… pod mostem, který z našich objetí se sklene, pohledů věčných plynou vlny unavené, napsal Apollinaire a myslel přitom na most Mirabeau.
Mosty je nutno přejít cestou od Eiffelovy věže k Champs-Elysée a od Notre-Damu kamkoliv. Jejich počátky i konce jsou neoddělitelnou součástí pařížské historie. První mosty vznikaly na konci středověku. Byly dřevěné, nepevné a neměly dlouhého trvání. Některé shořely, jiné odnesly valící se ledové kry a další zase stály v cestě lodím nazdařbůh unášeným proudem. Žádný z nich se do dnešních dnů nedochoval. Nejstarší ze současných 35 mostů nenápadně skrývá svůj skutečný věk za jméno Pont-Neuf, Nový most. Jeho základní kámen položil 31. května roku 1578 král Jindřich III. a o 30 let později jej slavnostně otevřel a pokřtil Jindřich IV. Most měl především usnadnit komunikaci mezi Louvrem a opatstvím Saint-Germain-des-Pr?s. Je postaven na západním cípu ostrova Cité, který spojuje s oběma břehy. Je mohutný a krásný, nelze než zařadit jej k tomu nejlepšímu v městském urbanismu. Dodnes je se svými 278 metry také jedním z nejdelších mostů Paříže, a to navzdory skeptické rýmovačce Claudea le Petit, básníka z Poitou, který nijak nesdílel všeobecné nadšení doprovázející jeho stavbu:
Most stokrát flikovaný
jak stařičký měch od varhan,
líto mi vás, co máte oči navrch hlavy,
že každá povodeň vás žití zbaví.
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/20003
Další informace o Francii naleznet zde: http://www.sopka.cz