Rovinj odděluje od porečské oblasti Limský záliv, jehož název se odvozuje od latinského výrazu „limes“ (hranice). Je dlouhý 9 km a široký kolem 800 m. Není to fjord, protože nevznikl zatopením ledovcového, nýbrž krasového říčního údolí, ale ani kanál, protože nebyl uměle prokopán. Rovněž se tu nenatáčely filmy o Vinnetouovi, jak se někdy tvrdí. Nicméně scenerie vpravdě filmové, se skalními srázy vysokými až sto metrů, záliv rozhodně skýtá – ať z vyhlídek při silnici na Vrsar, nebo zdola od vody, kde však nejsou pláže ke koupání, protože v ústí zálivu se chovají ústřice a slávky jedlé. Ochutnat je ve zdejší restauraci ale můžete.
Poprvé jsme Rovinj navštívili při cestě lodí. Bylo předpolední vedro a cesta do kopce k poutní bazilice sv. Eufemie vyčerpávající. I v tom horku jsme se však do města okamžitě zamilovali a obdivovali jeho romantická zákoutí tak hlasitě, až se jedna Češka nad tou chválou nevěřícně pozastavila a do naší rodinné kroniky se zapsala památnými větami: „Co se vám na tom tak líbí? Vždyť je to starý!“
Ano, zub času a moře nahlodává základy domů, postavených doslova na vodě i pod ní. Jistě stojí spoustu úsilí a peněz město chránit a neustále opravovat, ale na lidech tady není ta starost vůbec znát. Už naši rodiče si kdysi dávno pochvalovali jejich pohostinnost, když ubytovávali cizince ve svých domech. Dnes se rozrostly všude kolem apartmány a hotely, ale ani ony celkový pohled neruší. Snad že je pobřeží tak členité a obklopené 22 malými ostrovy, žádná stavba netrčí do trapné výše.
Konec konců nejvýše pořád trůní sv. Eufemie. Když ji kdysi krutý císař Dioklecián jako nepolepšitelnou křesťanku předhodil divé zvěři, ta se jí ani nedotkla, avšak dýce nakonec mučednice odolat neuměla. I její ostatky, uchovávané v Byzanci, zmizely a teprve kolem roku 800 je vyplavilo moře právě v Rovinji. Svatá Fuma, jak se jí tu familiárně říká, se stala patronkou nejen města, ale celé Istrie. Její pozdně barokní trojlodní bazilika byla dokončena v roce 1736, hlavní průčelí je ale téměř o 150 let mladší. Naopak samostatně stojící zvonice postavená podle vzoru kampanily u baziliky sv. Marka v Benátkách je o více než 50 let starší než vlastní kostel. Na špičce 60 m vysoké zvonice je od roku 1758 umístěna skoro 5 m vysoká bronzová socha světice, která se otáčí podle směru vanoucího větru. V interiéru poutá největší pozornost pozdně antický sarkofág snad ze 4.–5. stol., v němž jsou uloženy osta…
Úplné znění článku naleznete zde