S Athénami je už od starověku spjato přístavní město Pireus, dnes součást athénské aglomerace. S více jak půl milionem obyvatel představuje jedno z největších průmyslových měst v Řecku a především významný dopravní uzel: jeho přístav je středobodem husté sítě vnitrostátních lodních linek mezi řeckými ostrovy i linek spojujících Řecko s dalšími městy ve Středomoří, zejména na Blízkém východě.
Osadu s přístavem dal už v 5. stol. př. n. l. vybudovat Themistoklés, známý svou rolí při obraně Řecka proti Peršanům v letech 580–579 a prozíravým důrazem, jaký kladl na budování válečné flotily. Přístav hrál samozřejmě velkou roli i při rozvoji obchodu a ekonomické expanzi Athéňanů do zámořských území a už Periklés po roce 461 zabezpečil jeho spojení s Athénami vybudováním tzv. Dlouhé zdi, tedy hradeb chránících silnici mezi přístavem a městem. Hippodámos z Mílétu, slavný architekt a teoretik období helénismu, pak rostoucímu Pireu vtiskl pravoúhlý systém ulic, a učinil tak z něj skutečné město.
Svému účelu přístav sloužil i později, za makedonských panovníků a římské správy. V roce 86 př. n. l. však byl poničen při Sullově vpádu do Řecka a za turecké vlády jeho role upadla natolik, že z města se stala pouhá rybářská vesnice živořící při malém klášteře. V 1. pol. 19. stol. se však karta obrátila. Roku 1834 získaly Athény status hlavního města nově ustaveného království, Pireus začal přijímat první vlny přistěhovalců z ostrovů a Peloponésu a po vítězství v osvobozeneckých válkách došlo k jeho velkorysé obnově. Architekt Gustav Eduard Schaubert mu dal půdorys moderního města s pravoúhle se protínajícími ulicemi podobně jako ve starověku, přístav předstihl do té doby největší řecký přístav v Ermupoli na ostrově Syros v Kykladách a po roce 1922 se v Pireu usadilo na 100 000 řeckých uprchlíků z Malé Asie. Počet obyvatel se tak v roce 1923 prakticky zdvojnásobil.
Zvláštní kosmopolitní atmosféra tu na nás dýchá téměř z každého místa, ale ze slavné minulosti je zde k vidění pramálo, starověké zdi dávno zmizely. Východně od centrálního přístavu (Kentrikos Limenas) se nacházejí ještě dva menší přístavy: Limani Zeas neboli Pasalimani, v minulosti kotviště turecké válečné flotily a dnes přístav luxusních jachet, a Mikrolimano s rybářskými bárkami. Obklopují je rybí restaurace otevřené dlouho do noci a vládne jim uvolněná atmosféra, kterou naleznete málokde jinde ve městě. Oba přístavy propojuje bohatá rezidenční čtvrť Kastella s neoklasicistními paláci, luxusními bary a kluby, stejně jako s vilkami střední vrstvy obyvatel, kteří se zde rádi nadechnou svěžího mořského vzduchu.