Osobitá tvář Toskánska je výsledkem tvrdé a houževnaté práce bezpočtu generací zdejších obyvatel. Museli těžce zápasit s půdou, vysekávat trnité křoviny a houští zakrslých dubů, vynášet z polí kamení a stavět z něj terasy, schopné udržet úrodnou prsť a vláhu na strmých svazích, osadit je révou a olivovníky. Jenom kamene tu bylo vždycky dost; vesničky, které jsou z něj stavěny, se držely vrcholů kopců, aby se zabezpečily před vpády nepřátel a vyhnuly se močálovitým nížinám, kde hejna komárů roznášela nebezpečnou malárii.
Vinobraní v kraji Chianti mívá neodolatelné kouzlo. Kdysi k němu neoddělitelně patřily zvláštním způsobem erotické a smyslné obrazy „tanců ve víně“. Nevíte, co to je? Představte si dívky s vykasanými sukněmi, jak rozšlapávaly bosýma nohama v kádích vinné hrozny, rytmicky a stejnoměrně, po dlouhé hodiny, až se opojeny jednotvárným pohybem a výpary zkvašených šťáv dostávaly do zvláštního transu. Ne nadarmo už Etruskové nazývali Toskánsko „Enotria“ („Země vína“). Starý bůh Bakchus se prý dodnes s lišáckým úsměvem prochází po kopcích zalitých zlatavou září podzimního slunce a opírá se o hůl z vinného kmene…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 11/2006

Další informace o Itálii naleznet zde: http://www.sopka.cz

Otomar Dvořák