Pokud jste romantici a třeba byste se rádi aspoň na okamžik ocitli v pohádce, máme pro vás tip na výlet, který se vám určitě bude líbit.
Nejprve se vydejte asi 30 km na západ od Lisabonu do zelených kopečků pohoří Serra de Sintra. Na nejvyšším vrcholku ve výšce zhruba 500 m n. m. se tyčí pestrobarevný zámek Palácio da Pena. Představuje nejkomplexnější a nejpozoruhodnější příklad portugalské romantické architektury, která využívá gotické, manuelské a arabské motivy, ale má v sobě i něco z wagnerovského ducha středoevropských hradů. V roce 2007 byl prohlášen za jeden ze sedmi divů Portugalska a již od roku 1995 je spolu s památkami, o kterých píšeme níže, zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO coby „Kulturní krajina Sintry“.
Extravagantní žluto-červeně omítnutý královský palác je směsicí všemožných uměleckých stylů. Vznikl v 19. stol. pro Ferdinanda z dynastie sasko-kobursko-gothajské, manžela mladé portugalské královny Marie II., který velmi miloval a podporoval umění. V roce 1842 oslovil Ferdinand II., přezdívaný „král umělec“, německého architekta a geografa, barona von Eschwege, aby mu postavil romantické letní sídlo plné pozoruhodností z celého světa. Mělo být obklopeno rozlehlým parkem, na jehož vzniku se podílel i Václav Cífka, český zahradní architekt působící v Portugalsku. Na rozvalinách starého kláštera z 15. stol., nad kaplí Panny Marie da Pena, vznikl bohatě zdobený palác s věžičkami, cimbuřími a se spoustou komnat inspirovaných různými uměleckými styly. Královna Marie II. si manželův letní palác dlouho neužila, zemřela v roce 1853, čtyři roky po dokončení hlavních stavebních prací, při porodu svého jedenáctého potomka. Její choť a spoluvládce Ferdinand však našel po smrti milované ženy v Palácio da Pena klid a úkryt před dvorským životem, takže tu trávil většinu roku, především léta a podzimy. Obklopil se knihami, hudbou i obrazy a sám rovněž tvořil – maloval akvarely, skládal drobné hudební skladby, navrhoval úpravy v zahradách, včetně sochařských detailů. Miloval orientální umění a rostlinstvo, díky tomu nalezneme v parku řadu exotických rostlin a altánů a uvnitř paláce prvky arabského a asijského umění. Se svojí druhou ženou, hraběnkou a operní zpěvačkou Elise Henslerovou, s níž se oženil v roce 1869, žil aktivním kulturním životem, pořádal zde hudební večery, přijímal různé umělce a intelektuály.
Po Ferdinandově smrti v roce 1885 prodala Henslerová palác královské rodině, která ho využívala jako své letní sídlo až do vyhlášení republiky roku 1910. Palác se stal poté muzeem, uchovávaným v takové podobě, jako když tu žila královská rodina, se vším vybavením a pamětihodnostmi. Možná je to jeden z důvodů, proč si poté, co projdete cimbuřím ozdobenou branou, připadáte, jako byste vešli přímo do pohádkového světa. Tento pocit se umocňuje, jak postupně procházíme jednotlivými prostory z různých historických období a různých uměleckých stylů a barev. Sami sebe se tážeme, jestli tato hra světel a materiálů, barevnosti a kombinace stylů, z nichž až přechází zrak, je skutečností nebo výplodem naší fantazie. Záměrem Ferdinanda II. bylo vytvořit palác, který by byl snem: poetickým symbolem portugalské minulosti i fantazie. Do vlastního snu a fantazie se noříme i my návštěvníci. Celá stavba je projevem romantického ducha, nic tu neslouží čistě k funkci, vše v nás vzbuzuje nějaký pocit.
Mezi nejstarší dochované části paláce patří gotická křížová chodba z roku 1511, která byla původně součástí kláštera jeronymitů, jenž zde stával až do velkého zemětřesení roku 1755. Se svými štíhlými sloupky a jemným zdobením je příkladem manuelské gotiky, charakteristické pro období vlády krále Manuela I. Z množství palácových komnat zaujme do červených tónů laděná ložnice Manuela II., jejíž strop zdobí nádherné bílé štukování. V arabském sálu překvapí centrálně umístěná kašna s maurskými prvky a stěny s kachličkovým obložením. Zvlášť exoticky působí kuřácký salonek s vodními dýmkami zařízený v indicko-arabském stylu. V reprezentačním tanečním sále se přeneseme do období roko…
Úplné znění článku naleznete zde