Duchovní život Portugalska byl v posledních staletích ovlivňován zejména katolickou církví a koncentrace kostelů i malých kaplí je v celé zemi skutečně vysoká. Nejkrásnější kostely v Portu lze navštívit během jednoho dne a není k tomu nutné používat ani žádný dopravní prostředek. Naopak, pěší putování mezi církevními památkami odhalí i leccos zajímavého ze života města.
V hierarchii důležitosti duchovních staveb zaujímá jasné prvenství katedrála – Sé do Porto. Nejkrásnější pohled na monumentální stavbu se nabízí z mostu Ponte Luís I a také z druhého břehu Teja, z Vily Nova de Gaia. Trojlodní stavba původně z počátku 12. stol. prošla mnoha přestavbami a snoubí se v ní prvky románské, gotické i barokní, aniž by to působilo rušivým dojmem. Hlavní průčelí s dvěma věžemi po stranách a překrásnou rozetou je románské, klenba hlavní lodi gotická, stejně jako pohřební kaple rytíře João Gorda, jednoho z pobočníků krále Dinise, z roku 1333. Po roce 1772 byla katedrála upravena barokně, z té doby pochází hlavní portál i kopulovitá zakončení obou věží. Jen o několik desítek let starší je hlavní oltář dokončený v roce 1729, který vyřezával především Miguel Francisco da Silva. V kapli nalevo od kněžiště zaujme dokonale propracovaný stříbrný retábl. V době napoleonské invaze ho místní duchovní uchránili před francouzským vojskem tak, že ho důmyslně ukryli za narychlo zbudovanou sádrovou stěnu.
V levé části transeptu spatříme také sochu městské patronky, známé jako Nossa Senhora de Vandoma (Panna Marie z Vendôme), která je vyobrazena i v městském znaku. Známá legenda z doby reconquisty popisuje, jak někdy kolem roku 990 bojovali v jednotce, které velel portugalský šlechtic Munio Viegas, i rytíři z Gaskoňska. O jejich duchovní život se staral biskup z Vendôme, který si s sebou vezl kopii sochy Panny Marie z tamní katedrály. Jednotka se účastnila vítězné bitvy, po které Maurové opustili město. Gaskoňští vojáci pak pomáhali při obnově městských hradeb, jednu z bran pojmenovali Vendômská a do výklenku v jejím průčelí umístili ochranitelskou sochu, později přemístěnou do katedrály.
Jen asi 200 m na východ od katedrály byste si neměli nechat ujít kostel sv. Kláry, nenápadně ukrytý v komplexu budov někdejšího kláštera klarisek dokončeného v roce 1457. Jeden z nejkrásnějších katolických kostelů v Portu na první pohled klame, protože jeho decentní fasáda nedává tušit ani zlomek z krásy interiéru, který je téměř kompletně vyzdoben nádhernými pozlacenými dřevořezbami z období barroco joanino, tedy z 1. pol. 18. stol., kdy vládl král Jan V. Jakmile vstoupí člověk dovnitř, má dojem, jako by se ocitnul v truhle plné zlaťáků, ale po chvíli přichází pocit jakéhosi prozáření vlastního nitra následovaný klidem. Nedávno skončila šestiletá rozsáhlá renovace, která si vyžádala více než 2,5 milionu eur.
Odměnou pro restaurátory byl nález malby několika andělů ze 17. stol., později překryté pozlacenou dřevořezbou.
Naproti loggii zdobící severní stranu katedrály stojí jezdecký pomník Vímary Perese, hrdiny reconquisty z 9. stol. Za s…
Úplné znění článku naleznete zde