Tento rakouský malíř, považovaný za představitele vídeňské secese, toho o sobě nikdy moc neřekl. Ve společnosti prý byl málomluvný a omezoval se jen na vtipné, často ironické glosování debaty jiných. A přece těch pár vět, co na sebe prozradil, charakterizuje jak jeho osobu, tak i objekty jeho uměleckého zájmu. Když se on sám o sebe nezajímal, zajímali se druzí. Už za jeho života o něm kolovalo mezi známými spousty anekdot a příhod a v tisku se vychvalování jeho umění střídalo se zdrcující kritikou, která jej považovala málem za vyvrhele. Po jeho smrti o něm byly napsány desítky knih, ve Vídni byl založen Klimtův archiv a ceny jeho obrazů jsou závratné. Chlubí se jimi desítky muzeí a galerií celého světa. Zajímavé na Klimtovi je už to, že jeho umělecký vývoj od nevýrazného a nezajímavého akademismu k vášnivé secesi, jíž vstoupil do dějin umění, byl zcela opačný míře ocenění, jakého se mu od vídeňské společnosti dostalo…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2004

Další informace o Rakousku naleznet zde: http://www.sopka.cz