Posvátné údolí Inků (El Valle Sagrado de los Incas) se rozkládá v samém srdci bývalé incké říše, kdysi největšího státního útvaru Jižní Ameriky, asi 50 km od Cusca. Za svou výjimečnost vděčí především úrodnosti půdy a příjemnému klimatu. Místní Kečuové tu dodnes pěstují desítky nejrůznějších zemědělských plodin, včetně například čtrnácti různých forem kukuřice. Spolu s rozvojem andské civilizace postupně rostl i mytologický význam celé oblasti, která ve své divočejší části zahrnuje i legendární Machu Picchu.
Pro mnohé místní obyvatele je celá krajina dodnes živoucím celkem, s nímž žijí v rovnováze – z přírody si berou jen to, co potřebují, a rituály či modlitbami vracejí sílu zpět Zemi. Světu zde stále vládnou horští duchové apu, kteří lidem zprostředkovávají kontakt s nadpřirozenem.
„Ten vrcholek napravo je apu Arequipa, nalevo je apu Negro. Jsou to bratři,“ vysvětluje mi stařík, když se ho ptám v horách nad osadou Ollantaytambo na názvy okolních vrcholů. Při tom mně s naprostou samozřejmostí nabízí lístky koky, jiné hází do větru jako obětinu oběma apuům a zbytek si strká do úst. I když turistický ruch a s ním přicházející rozvoj tlačí svět apuů stále výš do hor, tradičně myslící lidé tu stále žijí a udržují zvyky svých předků.
Nejfrekventovanější část Posvátného údolí tvoří úsek mezi inckými ruinami Pisac a Ollantaytambo. Obě místa spojuje asfaltová silnice z Cusca. Pisac, často označovaný jako pevnost, překvapí svou rozlehlostí a zejména polohou vysoko na strmých svazích. Komplex zabírá několik kilometrů čtverečních a jeho prohlídka trvá i několik hodin. Vzhledem k nadmořské výšce kolem 3500 m je také docela náročná. Pisac tvoří především terasovitá políčka a několik shluků inckých staveb. Obytné domy jsou z hrubých kamenů, náboženské objekty z precizně opracovaných bloků. Při vstupu do areálu spatříme rovněž desítky dnes už vykradených hrobek umístěných v prudkém srázu bočního údolíčka. Pisac nebyl jen pevností – měl nábožensko-zemědělsko-strategický význam a vše tu tvořilo jeden celek.
Ollantaytambo tvoří další náboženský komplex s terasami a starobylou vesnicí. Proti Pisacu je rozlohou menší, ale o to zajímavější. V době příchodu Španělů nebylo ještě dostavěno a pravděpodobně mělo mít výjimečný mytologický význam. Domy v současné vesnici jsou z velké části původními inckými stavbami. Interiéry si místní zmodernizovali, ale vnější zdi nadále udivují velkými, do sebe přesně zapadajícími kameny. A pravoúhlý půdorys vesnice ukazuje na incké plánovací schopnosti. Nad vesnicí všemu dominují mohutné terasy posvátné části inckého sídla. Pravděpodobně sloužily pro pěstování rituálních plodin či plodin pro vládnoucí třídu. Nad nejvyššími terasa…
Úplné znění článku naleznete zde