Kastilie-La Mancha je jedním ze 17 autonomních společenství tvořících Španělsko. Velká je zhruba jako Česká republika, takže ji při jedné návštěvě rozhodně nelze obsáhnout celou, ale určitě o ní lze získat slušnou představu.
Oblast se rozkládá výhodně a jižně od Madridu, ale jedna z jejích pěti provincií, Guadalajara, vybíhá i k severu. Další čtyři provincie se jmenují Toledo, Cuenca, Ciudad Real a Albacete. Všechny provincie mají stejnojmenná hlavní města. Vůbec největší je Albacete se 173 000 obyvatel, ale faktickým centrem společenství a sídlem jeho parlamentu i vlády je Toledo, byť v něm žije ve srovnání s Albacete sotva polovina lidí. Když si uvědomíme, že dvě největší města mají jen něco přes čtvrt milionu obyvatel a porovnáme to s rozlohou téměř 80 000 km2, jež je třetí největší mezi autonomními společenstvími, snadno dospějeme k myšlence, kterou si při cestách regionem budeme stále znovu ověřovat – Kastilie-La Mancha patří k nejřidčeji osídleným částem Španělska. Většinu jejího území tvoří obrovská centrální náhorní plošina, která vyplňuje velkou část Pyrenejského poloostrova a sahá od Kantaberského pohoří na severu Španělska až po pohoří Sierra Morena, jež v zásadě odděluje Kastilii-La Manchu od Andalusie.
Mnohé čtenáře teď určitě napadne několik otázek. Kolik vlastně existuje Kastilií? Jak souvisí s dnešními autonomními společenstvími termíny Stará Kastilie a Nová Kastilie, které se často objevovaly ve starší turistické literatuře? A co je to ta La Mancha? Takže velmi zjednodušeně řečeno (důraz na slovo „zjednodušeně“) – Stará a Nová Kastilie jsou názvy historických regionů vzniklé v souvislosti s tím, jak postupovala od severu k jihu reconquista. Stará Kastilie byla starší, ležela severně od Madridu a její značnou část dnes najdeme v autonomním společenství Kastilie a León. Území dnešního společenství Kastilie-La Mancha bylo až do pádu Francova režimu, přijetí nové španělské ústavy a rozdělení země do současných autonomních společenství z velké části součástí Nové Kastilie, kam patřilo společně s Madridem a jeho okolím, od roku 1983 vyčleněným rovněž jako samostatné společenství. La Mancha je další historický název regionu, používaný pro část Nové Kastilie zhruba od úrovně Toleda na jih. Kdybych vás chtěl hodně zmást, přišel bych ještě s termínem Manchuela, ale nemusím, protože o tom, co znamená, se dočtete v jednom z následujících článků.
A teď se dostáváme k otázce veskrze zásadní – proč do Kastilie-La Manchy jezdit? Odpovědí je řada, mnohé najdete na následujících stránkách, ale na úvod si můžeme udělat malé shrnutí. Kastilie-La Mancha je oblastí, kterou známe z hodin literatury coby dějiště slavného románu Miguela Cervantese Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Takže oblast hradů (ostatně Kastilie znamená vlastně „zemi hradů“) a větrných mlýnů – to souhlasí, obojího je zde požehnaně. Ano, to jsou ty věže a mlýny z nadpisu. Památky zapsané na seznamu Světového dědictví UNESCO – to jsou v prvé řadě nádherná historická města Toledo a Cuenca, které o pár stránek dál podrobně poznáte, ale pozor, nejsou na seznamu jediné. Najdeme tam totiž také důlní park v Almadénu (zapsaný společně se slovinskou Idrijí jako „Dědictví rtuti. Almadén a Idrija“) a lokality s pravěkými jeskynními malbami, jež jsou s mnoha dalšími v jiných oblastech zapsány společně jako Skalní umění středozemního úmoří Pyrenejského poloostrova. K tomu musíme přidat přehršli půvabných historických měst a městeček, jako jsou Sigüenza, Alcaraz, Almagro, San Carlos del Valle a mnohá další. Milovníci historie ocení i archeologické parky jako Segóbirgu, jedno z nejlépe zachovalých antických sídel v Hispánii, Carranque s římskými mozaikami v Case de Materno nebo vizigótskou lokalitu Recopolis.
I když by se na první pohled mohlo zdát, že meseta nemá po přírodní stránce mnoho co nabídnout, není to tak docela pravda, což zjistíte i ve dvou článcích v tomto čísle. Navíc jsou tu i příhraniční hory, na severu v Guadalajaře Sierra de Ayllón a na jihu Sierra Morena v Albacete. Velkým tématem v celém Španělsku, a v Kastilii-La Manche tomu nemůže být jinak, jsou svátky a festivaly. Jeden z menších vám v tomto čísle také představíme, ale podobné má mnoho dalších městeček, přičemž vrcholnými svátky jsou v celé oblasti Boží tělo a Semana Santa (Velikonoční týden). A určitě ne jako poslední lákadlo musíme přidat jídlo a pití – zase jako v celém Španělsku, ale s řadou zcela typických a jedinečných prvků. Dočtete se za chvíli.
Takže je nejvyšší čas osedlat Rocinanta, povolat věrného Sancho Panzu a vyrazit do kraje věží a mlýnů!