Sardinie – Ichnusa, otisk Diova chodidla, říkali staří Řekové ostrovu pláží s bílým jemným pískem laskaným křišťálovými vlnami, ostrovu líbanému sluncem a ponořenému do vůní Středozemí, který návštěvníky neustále překvapuje svými pobřežními věžemi, přírodními parky a historií plnou tajemství a hluboce zakořeněných a stále živých tradic.
Vnitrozemím Sardinie se táhnou nekonečná stupňovitá a rozeklaná pohoří s hlubokými údolími. Krajina je velmi rozmanitá, příroda zůstala nedotčená s jedinečně krásnou flórou, obzvláště na jaře, kdy svahy a pláně září žlutě nebo červeně na pozadí zeleně. Sardinie je ostrovem kamenů a skal, sopečných čedičů, porfyrových a žulových bizarních útvarů formovaných erozí, nebo nuragů, pradávných kamenných věží ve tvaru komolých kuželů.
V pohoří Gennargentu s nejvyšší horou Punta la Marmora (1834 m n. m.) máte pocit, že projíždíte švýcarskými Alpami. Svěží bystřiny a vodopády zdobí vápencovou krajinu rozdrásanou hlubokými průrvami, úzkými kaňony a propadlinami. Krávy si tu v klidu pochodují po vlásenkových silničkách utopených v mracích. Nezřídka se klikatí tak sveřepě, že se cítíte téměř jako při jízdě na kolotoči. Na náhorních planinách se pasou stáda koní, oslů a bezpočet ovcí jenom pod dohledem psů. Jednou ze zvláštních atrakcí Sardinie je rozsáhlá síť jeskyní, které se táhnou od drsných pobřežních útesů hluboko do vnitrozemí.
Návštěva ostrova je cestou po stopách minulosti, naslouchání kamenům a zvukům vzdálených příběhů. Je to jako čtení otevřené archeologické knihy plné mýtů. K nejvýznamnějším stopám z mladší doby kamenné patří unikátní menhiry, perdas fittas. Historii ostrova dále vyprávějí nuragy, věže až 20 m vysoké, a „giganti“, prastaří obří bojovníci z kamene. K té novější přispívá antický Tharros, pevnosti v Algheru nebo Castelsardu, stejně jako malované zdi vesnických domů, které se staly živou kronikou místní sardinské komunity.
Většina návštěvníků přijíždí na ostrov kvůli slunci, plážím a koupání. Toho všeho najdou na téměř 2000 km dlouhém pobřeží s malými odlehlými zátokami víc než dost. Sardinie je známa také jako Karibik Středomoří. Její pláže patří k nejhezčím nejen v Evropě a nejsou zdaleka jenom na luxusním Smaragdovém pobřeží. K nejvyhlášenějším patří La Pelosa s jemným bílým pískem na poloostrově Stintino, Is Arutas s hrubším křemičitým pískem na západě Sardinie či Le Dune s až 30 m vysokými písečnými dunami na jihu. Turistická infrastruktura na pobřeží nabízí ve výborné kvalitě vše, po čem srdce turisty touží.
Není to však jediná nabídka. Co dělá Sardinii opravdu fascinující, jsou lidové tradice, mezi hrdým ostrovním lidem stále velmi živé: Sa Sartiglia, třídenní slavnost na konci masopustu spojená s akrobatickými jezdeckými kousky (pariglie), folkloristická Cavalcata Sarda o předposlední květnové neděli, průvody a poutě k místním svatým patronům s účastníky oblečenými v bohatě zdobených krojích, s tradičními hudebními nástroji, s písněmi a tanci.
Drsná krása vnitrozemí s horskými vesnicemi, nedotčená příroda národních parků a pláže lákají stále více návštěvníků. Cestovní ruch je dnes hlavním zdrojem příjmů ostrova a velká část z téměř dvou milionů ostrovanů je v něm přímo či nepřímo zaměstnána. Turistická ubytovací zařízení vznikají hned vedle stazzi, tradičních zemědělsko-pasteveckých usedlostí. Naopak Costa Smeralda s ikonickým přístavem Porto Cervo, s luxusem hotelů a rezidencí, často architektonicky originálních, patří i nadále k vrcholům ostrovního mondénního světa.
Až do 60. let 20. stol. nebylo na Sardinii po cestovním ruchu ani stopy a ostrov patřil spolu s Kalábrií k nejchudším italským oblastem. Sardinie je sice štědrá na pohlednicové scenerie, zato velmi skoupá na vodu a potraviny, každodenní realita je i v současnosti v mnoha oblastech tvrdá. Sardinie je bohatá na přírodní zdroje, většina obyvatel z nich však profitovala jen velmi málo, mnohem důležitější pro ně bylo zemědělství. Je to země kontrastů, kde i dnes vodí pastýři svá stáda na pastvu.
Ve velké části vnitrozemí se vesměs na odlehlých místech pasou více než tři miliony ovcí a koz a asi 12 000 Sardů stále vykonává toto nejstarší povolání na planetě. Sardinie je region, který sice již není chudý, ale má své problémy, region, kde se člověk odjakživa snažil vykoupit ze své situace tak, aby nikdy neztratil z dohledu svoji vlastní identitu.