Reklamní slogany podobných příměrů rády nadužívají, ale u Rabu je to pravda. Po Hvaru vykazuje nejvyšší počet hodin slunečního svitu, 2500 ročně. Nadto je chráněn před větry z moře blízkým ostrovem Pag, pouze ze severu od pevninského Velebitu sem hlavně v zimě fouká studená bora. Tomu odpovídá pusté severní pobřeží ostrova, zatímco jihozápad ležící v závětří doslova hýří zelení. Navíc se ostrov může pochlubit až třemi 300 prameny pitné vody, což je pro krasový povrch velmi neobvyklé. Díky množství lesů se Rabu přezdívá také „zelený ostrov“.
Úzký protáhlý ostrov je od severozápadu k jihovýchodu 22 km dlouhý a má rozlohu 91 km2. Při pohledu na mapu připomíná s trochou fantazie jezevčíka, jehož hlavou je poloostrov Lopar a ocáskem výběžek nad přístavem Mišnjak, kam jezdí trajekty z vesnice Stinica na pevnině. Pokud se vám zdá, že má tenhle jezevčík trochu moc nohou, představte si, že ta spodní je miska s jídlem – však o kus dál najdete i pustý ostrůvek Dolin coby ohlodanou kost. I to je symbolické: Kost na vlajce tady totiž neznamená, že je na pláži vyjedeno, nýbrž že jsou na ní vítáni i psí hosté.
Jméno ostrova vzniklo patrně přesmyčkou z ilyrského arb ve významu „tmavý, zalesněný“. Ačkoliv i ilyrští Liburnové káceli stromy na stavbu lodí, lesy stále pokrývají skoro polovinu ostrova, hlavně na jihozápadním poloostrově Kalifront, kde je jeden z posledních původních dubových hájů Středomoří. V přírodní rezervaci Dundo vyhlášené v roce 1949 rostou především duby cesmínovité (některé exempláře jsou snad i přes tisíc let staré) promísené s jasany zimnáři, menší stromy a keře zastupují například jamovec širokolistý, vřesovec stromovitý, řečík lentišek, planika velkoplodá, myrta obecná či kalina středozemní. Uměle vysazené porosty borovic (halepská, pinie, přímořská) jsou méně časté. Narazit tu můžeme i na dva druhy nepůvodních sudokopytníků, kteří sem byli vysazeni jako lovná zvěř – 41 muflonů ze Sardinie a Korsiky v roce 1998 a sedm axisů indických s výraznými bílými puntíky na těle už v roce 1974. Rab je spolu s ostrovem Brijuni jediným místem v Evropě, kde se introdukce axisů zdařila.
Rabiátů se na Rabu rozhodně bát nemusíte, naopak – ostrov platí za obzvlášť vhodný pro rodiny s dětmi i jejich psí miláčky. To nemusí vůbec vadit milovníkům sportovní dovolené – přechod celého hřebene kopců, který se ostrovem táhne, není vůbec snadný. A koupání na písečných plážích, kde je voda mělká, se dost liší od plavání a potápění u skalnatého pobřeží. Ani milovníci historie a architektury nepřijdou zkrátka, o to se postará stejnojmenná ostrovní metropole.
Historické jádro městečka Rab leží na protáhlém skalnatém poloostrůvku mezi přístavem a zátokou sv. Eufemie. Tento architektonický skvost spočívá na římských základech. Zbytky opevnění pamatují dobu císaře Augusta a město samo jako první v provincii Dalmatia získalo epiteton Felix – šťastné. Od 15. stol. se na něm ve vší kráse podepsal vliv Benátčanů. Dávní stavitelé tu vytvořili systém tří dlouhých ulic probíhajících v celé délce poloostrova, jež v pravém úhlu kříží osm kratších uliček klesajících k přístavu.
Siluetu města charakterizují především čtyři věže, na něž je nejkrásnější pohled buď od moře, nebo z kamenné vyhlídky na okraji městského parku Komrčar. Přímo pod vyhlídkou stojí románský kostel sv. Kryštofa (Kristofor), patrona města. Gornja ulica od něj vede kolem románské zvonice vypínající se nad rozvalinami baziliky sv. Jana Evangelisty (Ivan Evanđelista). Její chórový oc…