V duchu pravoslaví

Athény si nejčastěji spojujeme s jejich antickou minulostí, ztělesněnou zejména Akropolí, jež už téměř čtyřicet let figuruje na seznamu Světového dědictví UNESCO, dalšími vykopávkovými lokalitami a několika muzei globálního významu. Město má však i další tváře, jež by bylo škoda při návštěvě opominout, byť nejsou zdaleka tak slavné jako antické památky.

Následující vyprávění bude o čtvrtích, které bychom mohli nazvat moderními, i když použít takové označení se zdráháme, protože skutečně moderní stavby se v Athénách objevují až zhruba v posledních 50 letech. Čtvrti na okrajích zaniklé antické metropole vznikaly během staletí víceméně chaoticky, od byzantského středověku přes období turecké vlády až do začátku 19. stol. Dnešní Athény tak nejsou jen městem významných památek, ale také rušnou, životem překypující metropolí. Jako by zde existovala dvě města s jednou společnou historickou tradicí. Dokonce lze stanovit i poměrně zřetelné hranice mezi oběma tak cizorodými světy.

Časová hranice je dána rozpadem Západořímské říše v 5. stol. a počátkem evropského středověku, zatímco geografickou hranici lze určit už pohledem z Akropole do všech světových stran. Za rozsáhlými vykopávkovými areály na místě antických staveb se rozkládá nekonečná plocha města s mořem bílých kostek domů s nízkými nebo plochými střechami, mezi nimiž, jako ostrovy, se tu a tam objevují pozůstatky antických staveb… a především typicky řecké pravoslavné kostely.

Po milánském ediktu císaře Konstantina z roku 313 a legalizaci křesťanství v celé říši využívaly zdejší křesťanské komunity opuštěné starší objekty, které si mohly upravit pro potřeby bohoslužeb. To byl případ obou velkých chrámů na Akropoli, stejně jako Héfaistova chrámu na řecké agoře, kde však tyto úpravy zanikly v tureckém období nebo během restaurace chrámů v 19. stol., ale záhy začaly vznikat i skromné novostavby, tentokrát už pod bezprostředním vlivem Východu. Nezapomínejme, že zhroucení Římské říše se týkalo jen její západní části, zatímco východní část nadále těžila z nepřerušené tradice – od helénistických staveb Hadriánova období až k chrámům s nápadnými kupolemi, charakteristickými pro ortodoxní stavby až do naší doby.
Hned pod strmým severním srázem Akropole stojí v rohu řecké agory kostelík sv. Apoštolů (Agii Apostoli) z konce 10. stol. společně s pozůstatky kašny, užívané už od arch…

Úplné znění článku naleznete zde

Řecké pravoslaví