Rimini
S myšlenkami na zahálčivou dovolenou v Itálii se nám občas vybaví představa nekonečných písčitých pláží pokrytých pestrobarevnými slunečníky a k dětem přívětivého, od břehu dlouho mělkého moře. Tu a tam se tyčí strážní věže plavčíků s třepotajícími se bílými vlaječkami signalizujícími pohodu bez zrádného vlnobití, dobronzova opálení fešáci se pokoušejí zapřádat konverzaci s modrookými blondýnkami, zatímco děti si z písku plácají bábovičky, stavějí hrady a do toho se linou sladké vtíravé melodie z všudypřítomných hospůdek a kavárniček.
Dovolená jako z prospektu cestovní kanceláře, řekli bychom, a právě Rimini s plážemi v délce kolem 20 km přesně zapadá do takové představy. Jenomže, ruku na srdce, může si našinec opravdu dopřát zahálčivou dovolenou v zemi plné historických památek?
Rimini, jedno z nejznámějších letovisek na jadranském pobřeží a dnes administrativní centrum stejnojmenné provincie, v tom není výjimkou. Už v roce 268 př. n. l. zde Římané v dosud převážně Etrusky obývané oblasti založili město Ariminum, které pak na průsečíku strategických silnic Via Aemilia a Via Flaminia hrálo důležitou roli v zabezpečení republiky proti Keltům a mnohokrát se zapsalo do dějin celé říše.
Poměrně brzy sem proniklo křesťanství a podobně jako většina severoitalských měst i Rimini prožívalo dramatické osudy po rozpadu Římské říše a v raném i vrcholném středověku, než se na počátku 12. stol. stalo doménou rodu Malatestů. Ti je proslavili v dobrém i zlém. V bojích o investituru pragmaticky přecházeli mezi oběma stranami a obzvlášť špatně se do historie zapsal Giangiotto Malatesta, který v roce 1285 ze žárlivosti zavraždil svoji mladou manželku a svého bratra. Příběh nešťastné lásky Francesky z Rimini a Paola Malatesty zvěčnil dokonce jejich současník Dante v Božské komedii.
Mstové v roli vysokých úředníků a kondotiérů ovládali město více jak tři staletí. Nejvýraznější stopu ze všech po sobě zanechal zřejmě Sigismondo I. Pandolfo, který byl nejen obratný politik, vrah a bezohledný válečník, ale též vzdělaný mecenáš umění. Po roce 1528 Rimini nakonec připadlo Papežskému státu, jehož součástí bylo, s přerušením za napoleonských válek, až do připojení ke sjednocené Itálii v roce 1860.
Město postihlo několik zemětřesení (v letech 1672, 1786, 1875 a 1916) a bylo poškozeno při bombardování a za bojů na konci 2. sv. války, nicméně nejvýznamnější památky se dochovaly do dnešních dnů. Z římské doby, kromě skrovných základů divadla, jsou to především dvě stavby z doby císaře Augusta a jeho nástupce Tiberia. Augustův oblouk (Arco Augusto), věnovaný císaři při obnovení silnice Via Flaminia roku 27 př. n. l., je jedním z nejstarších příkladů triumfálního oblou…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Emilia-Romagna