Toulouse, hlavní město Okcitánie a čtvrté největší město Francie, je dnes známo hlavně jako nejmodernější evropské technologické centrum leteckého a kosmického průmyslu. Protějšek k němu tvoří historické město, jehož cihlové fasády v paprscích zapadajícího slunce září v intenzivních odstínech růžové a červené. Od středověku bylo Toulouse významnou zastávkou poutníků na cestě do Santiaga de Compostela a sídlem hrabat z mocného rodu Raimundovců, kteří ve 13. stol. vzdorovali mocenským zájmům římské církve. Pozdější slávu a ohromné bohatství přineslo Toulouse borytové indigo, modrá barva známá ve francouzském prostředí jako „pastel“.
Čtvrť kolem katedrály Saint-Étienne a ulice rue Saint-Rome a rue des Changes živě připomínají proslulé zlaté století města, kdy se v regionu vyráběl pastel poptávaný po celé Evropě. Toulouse vzkvétalo. Obchodníci s pastelem a městští radní si stavěli nádherné renesanční domy a paláce – obdiv vyvolávají dodnes Hôtel Bernuy, Hôtel de Clary, Hôtel de Vieux Raisin a především Hôtel dʼAssezat z roku 1555, jeden z nejkrásnějších renesančních paláců ve Francii.
Ze spleti ulic starého města vystupuje románská bazilika Saint-Sernin (sv. Saturnina) z 11. stol. Kostel s elegantní apsidou, věncem kaplí a osmibokou pětipatrovou zvonicí, charakteristickými prvky toulouské architektury, zaujímá mezi historickými památkami města zvláštní místo. Byl nejdůležitějším z francouzských poutních kostelů na via Tolosana, hlavní jižní větvi svatojakubské cesty z Arles do Galicie. Saint-Sernin patří k největším a umělecky nejvelkolepějším dílům románské architektury vůbec: kostel je 115 m dlouhý, 64 m široký (příčná loď, šířka kostelního pětilodí je 32 m) a 21 m vysoký. Mramorový tympanon nad monumentálním portálem z počátku 12. stol. zobrazuje Nanebevstoupení Krista. Spolu s 260 hlavicemi sloupů a další dekorací vytesanou z kamene je mistrovským dílem románského sochařství. Bazilika byla navržena tak, aby si poutníci mohli odpočinout nebo i nocovat v jejích postranních částech, aniž by jakkoli narušovali liturgii v hlavní lodi a chóru. V případě, že bylo přízemí plné, sloužily jako prostor pro přenocování empory v patře nad bočními loděmi. V roce 1838 byl kostel zařazen mezi památkově chráněné objekty a od roku 1845 jej restauroval Viollet-le-Duc, velký francouzský architekt, památkář a architektonický teoretik. Nezachoval však původní stav, nýbrž realizoval svůj ideál harmonické, proporčně vyvážené románské sakrální stavby, což je pojetí, které u dnešních památkářů vyvolává velké rozpaky. Nicméně architekt se řídil svou teorií, že „restaurovat budovu neznamená ji udržovat, opravovat nebo předělávat, ale uvést ji do stavu úplnosti, funkčnosti, který v daném okamžiku možná vůbec neexistoval“.
Gotickým protějškem románské baziliky je odsvěcený kostel někdejšího dominikánského kláštera ze 13.–14. stol., někdy považovaného za mateřský kostel celého řádu, který byl v Toulouse v roce 1215 založen. Zvenku strohý kostel ohromí svým prosvětleným interiérem. Šest štíhlých sloupů vysokých 28 m rozděluje halový prostor na dvě lodě, z každého vychází vějířovitě osm klenebních žeber. Ve stejné linii stojí v chóru sedmý sloup podpírající 22 žeber jeho klenutého stropu, a vytvářející tak velkolepou kamennou „palmu“. Zrcadlo kolem patky sloupu usnadňuje obdivování tohoto jedinečného příkladu jižní gotiky s doslova závratnou perspektivou. Ve stínu obrovské kamenné palmy se nachází relikviář s ostatky církevního učitele sv. Tomáše Akvinského.
V polovině 13. stol. vznikl v Toulouse zvláštní styl gotiky charakterizovaný cihlami jako stavebním materiálem a osmibokými věžemi. Pozoruhodným příkladem tohoto stylu je katedrála Saint-Étienne na stejnojmenném náměstí. Robustní stavba, která představuje jakýsi „nedokončený chaos“, je proslulá svým nesourodým a asymetrickým vzhledem, který vznikl spojením dvou zcela odlišných gotických stylů. Široká románsko-gotická loď z počátku 13. stol. je první ukázkou tzv. středomořské gotiky (gothique méridionale). Uprostřed chrámu je masivní pilíř, který drží obě stavebně a výškově odlišné části pohromadě. Průčelí je asymetrické: hlavní vchod a velká růžicová vitráž nejsou v jedné linii, takže budově dodávají nezaměnitelný charakter. Katedrála si zachovala původní vitrážová okna ze 14. stol. V její kryptě je pohřben Pierre-Paul Riquet, stavitel kanálu Midi.
Kouzlo metropole na řece Garonne se neomezuje na historické a církevní památky. Toulouse s půl milionem obyvatel je jedním z nejoblíbenějších a nejživějších měst ve Francii. Uličky starých čtvrtí se svými promenádami, terasami, klenutými sklepy a cihlovými zdmi barů a restaurací hýří pulzují…
Úplné znění článku naleznete zde