Velkolepá slavnost Sa Sartiglia, snad nejbarvitější na celé Sardinii, se koná v Oristanu vždy na závěr masopustu, od jeho poslední neděle do úterý před Popeleční středou.
Ještě než dozní zvony katedrály, obsazují diváci ochozy podél hlavní ulice a čekají netrpělivě až trombettieri a tamburini se škraboškami a velkými bílými pery za čepicí rozezní své nástroje do fanfáry oznamujících začátek slavnostního průvodu. Ženy a malé děti v honosných krojích se vydávají na pochod ulicemi města. Následují civilisté, městská honorace a pak již přicválá na koni su componidori – velitel závodu s doprovodem. Zdraví a žehná publiku kyticí fialek, které symbolizuje obnovu přírody. Zima končí a přichází jaro. Je masopust a začíná sartiglia, hvězdný závod, tradiční prezentace jezdeckého umění s historií dlouhou asi pět století. Publikum je uchváceno koňmi s nádherně ozdobenými postroji, elegancí maskovaných jezdců ve starobylých kostýmech sardinské a španělské tradice, explozí barev, jásotem trubek a pochodovým rytmem bubnů.
Zkřížením mečů se svými sekundanty otevírá su componidori závod a jako první vyjíždí, aby vytasenou šavlí v plném cvalu nabodnul hvězdu, která visí na stuze mezi dvěma sloupy přímo pod zvonicí katedrály. Následně se, za víření bubnů stupňujících napětí, pokoušejí o zasažení hvězdy další krojovaní jezdci v maskách.
Název slavnosti sartiglia pochází z kastilského sortija, „kruh“ a odkazuje na středověká rytířská zápolení, kdy se jezdci na koních snažili dřevcem zasáhnout a sejmout ve výšce zavěšený „prsten štěstí“. Sartiglia se začíná připravovat již 2. února, na svátek Hromnic, kdy nejvyšší představitelé spolků zemědělců a řemeslníků (Gremio dei Contadini a Gremio dei Falegnami) jmenují svého componidori a předají posvěcené svíce jezdcům, kteří byli vybráni, aby o poslední masopustní neděli osedlali své koně. Právo být vybrán jako componidori bylo kdysi výsadou oristanské šlechty a závody byly dlouho výsadou mužů, teprve v roce 1973 se soutěže zúčastnily poprvé i ženy. Před začátkem vlastní akce musí proběhnout dlouhý a složitý obřad oblékání jmenovaného velitele závodu. Sas massaiedas („mladé panny“) v krojích musí vybraného componidoriho obléct do bílé košile s červenými stuhami a vesty. Nasazením bílé androgynní masky, černého cylindru a posazením na koně se z componidoriho stává capo di corsa, velitel slavnosti. Závod o hvězdu nejen zahajuje, ale také uzavírá, když ležící zády na hřbetu svého koně opět zdraví za zvuků fanfár všechny přítomné.
Pozdě odpoledne pak program pokračuje jezdeckou akrobacií souhrnně označovanou jako Le Pariglie. Kolem starých panských domů a paláců se vydá 120 jezdců na koních ulicemi vysypanými pískem k via Mazzini, kde componidori zahajuje akrobatickou parádu, dechberoucí představení jezdeckých trojek, při kterém nejlepší jezdci z ostrova na svých koních předvádějí úchvatné figury. Jezdí cvalem ve trojce, natisknutí těsně na sebe, postaví se za jízdy na hřbety svých koní, tvoří pyramidy a mosty. Výjezd každé trojky se oznamuje pronikavým troubením a bubnováním. Na závěr dne se na náměstí za zvuků sardinské píšťaly launeddy a akordeonu rozezní tradiční sardinské melodie a tančí se dlouho do noci.