Nejoblíbenější turistickou destinací na Květinové riviéře je Sanremo, přezdívané „Città dei fiori“, Město květin. Může za to výjimečné klima, okouzlující moře i exotické zahrady s bujnou zelení. Zároveň jde o město mnoha tváří: stavební nádhera belle époque s kasinem, shon na majestátní pobřežní promenádě a nákupní třídě Matteotti, barokní staré město a v kopci starobylé uličky.
Pověst Sanrema (v minulosti se jméno města často psalo ve dvouslovné podobě San Remo, po dlouhých diskuzích se městská rada na počátku tohoto století usnesla na podobě jednoslovné) coby elegantního prázdninového letoviska založili v polovině 19. stol. Angličané a Rusové, kteří zde našli možnost uniknout pochmurné a vlhké zimě na severu Evropy. Mírné klima, čerstvý mořský vzduch a příjemně hladící paprsky středomořského slunce působily jako magnet. Se zavedením železnice v roce 1872 se Sanremo stává jedním z hlavních měst zimní dovolené, mondénním centrem rodícího se luxusního cestovního ruchu. Britští hosté si v tehdy ještě rybářském městečku vytvořili vlastní svět. K aristokratickým zábavám patřil tenis, kriket, čajovny, salony i nejnovější způsob trávení volného času v kasinu. Okolí městečka bylo z velké části nezastavěné, takže zde mohly vznikat ty nejskvostnější a nejneobvyklejší stavby. Od roku 1874 zažívalo Sanremo skutečný stavební boom.
V roce 1887 však oblast postihlo jedno z nejhorších zemětřesení. Město bylo značně poškozeno, zejména jeho historické centrum, ale také mnohé hotely a vily. Zahraniční návštěvníci se ale kvůli vyhlášenému klimatu velmi brzy vrátili. Do začátku 20. stol. bylo postaveno téměř 200 honosných vil a 25 luxusních hotelů odpovídajících nejvyšším standardům. Dokumentuje to corso degli Inglesi (korzo Angličanů), které lemuji desítky secesních vil. Ve via Nuvoloni, která na korzo Angličanů ústí, stojí impozantní budova rovněž s elegantními secesními liniemi – bývalý hotel Savoy, jeden z těch, které proslavily Sanremo po celém světě.
Pěší zóna via Giacomo Matteotti vede ke kasinu s ruletou, salony a plesovým sálem, centru aristokratického společenského života v období označovaném jako fin de siècle. Majestátní budovu navrhl francouzský architekt Eugène Ferret, jde o typický příklad francouzského eklekticismu, který od 70. let 19. stol. dominoval místní architektuře. Dekoraci průčelí s balkonem a dvěma postranními věžemi si Ferret vypůjčil u Charlese Garniera, architekta působícího v sousední Bordigheře. Kousek za kasinem se ve slunci blýskají zlaté kříže na věžičkách s cibulovitými kopulemi pokrytými majolikou – pro italské město poněkud neobvyklý obrázek. Patří pravoslavnému chrámu Krista Spasitele, sv. Serafina ze Sarova a sv. Kateřiny, jednomu ze symbolů Sanrema. V letech 1912–1913 ho nechal postavit car Mikuláš II. Připomíná pobyt carevny Marie Alexandrovny, která zde pobývala v letech 1874–1875 a město si zamilovala.
Po carské návštěvě následovala v dalších letech vlna ruských velkovévodů i dalších šlechticů a celebrit. Návrh chrámu vypracoval slavný ruský (a později sovětský) architekt Alexej Viktorovič Sjušev (mj. autor Kazaňského nádraží v Moskvě i Leninova mauzolea), aniž by sám Sanremo navštívil. Provedením stavby byl pověřen Pietro Agosti, zásadní postava sanremské architektury. Podílel se na výstavbě nejprestižnějších budov ve městě, v letech 1927–1930 byl starostou a měl značný vliv na stavební rozvoj Sanrema.
U kasina začíná Passeggiata Imperatrice, nádherná pobřežní promenáda vydlážděná mramorem, lemovaná zelení a řadami vzrostlých palem. Se sochou Alegorie Jara od Vincenza Pasqualiho ztělesňuje podstatu belle époque, je jedním ze symbolů nádhery a luxusu, zlatého věku, který Sanremo s celou Rivierou dei Fiori prožívalo od 2. pol. 19. stol. První palmy na výzdobu promenády věnovala carevna Marie Alexandrovna a město se jí odvděčilo tím, že promenádu pojmenovalo na její počest. U jedné z laviček na promenádě upoutá pozornost tabule, která informuje, že se zde v roce 1941 nechal vyfotografovat mladý Italo Calvino, jeden z předních prozaiků italské moderní literatury 2. pol. 20. stol. Je to jedno ze čtyřicítky významných míst s odkazy na Calvinovy texty, jež zvou k objevování Sanrema z pohledu spisovatele.
Ve starém městě najdeme velkolepé ukázky barokní architektury jako Palazzo Nota či Palazzo Borea dʼOlmo, ale také konkatedrálu San Siro. Nejstarší kostel v San Remu z 12. stol. se považuje za jednu z nejkrásnějších románských staveb v západní Ligurii. Na piazza San Siro ho doplňují další dvě sakrální stavby – baptisterium vystavěné na antických základech a oratoř Neposkvrněného početí z 16. stol.
Na část historického centra s honosnými stavbami navazuje La Pigna, čtvrť stoupající po úbočí svahu, původní zárodek Sanrema s bludištěm úzkých, téměř orientálně působících uliček, s podloubími, schodišti a krytými průchody. Její exotika a starosvětská vřelost architektury evokuje maghrebské kasby v severní Africe. Spleť uliček se táhne až k zahradám královny Eleny pod svatyní na vrcholu kopce, v níž je uctívána Madonna della Costa. Svatyně vznikla ve 14. či 15. stol., podle některých názorů v roce 1361, kdy byl zdejší hrad rodu Doria postoupen Janovské republice. Tato událost se slaví jako „svátek řetězů“, při němž se místní vydávají do svatyně s řetězy symbolizujícími osvobození z feudálního jha Doriů.
Dole u moře, hned vedle starého přístavu, stojí impozantní pevnost Santa Tecla. Stavbu na trojúhelníkovém půdorysu vystavěli Janované v roce 1756 za pouhých 11 měsíců. Jejím hlavním úkolem bylo držet na uzdě vzpurné město, proto také kanony na jedné z bašt míří na něj místo na moře. Do roku 1997 sloužila pevnost jako vězení, dnes je v ní muzeum.
Ve východní části města, uprostřed svěží zeleně jen několik kroků od pobřeží, stojí majestátní sídlo slavného vynálezce a filantropa Alfreda Nobela. Své rezidenci, kterou zakoupil v roce 1891, říkal „moje hnízdo“. Stavba z roku 1870 zaujme svým eklektickým půvabem. Architekt Filippo Grossi se inspiroval renesancí i byzantským stylem s výraznými oblouky, kopulemi a věžemi v kombinaci s maurskými prvky. Vynálezce dynamitu měl kromě chemie také zálibu v botanice. Rozlehlá zahrada u jeho vily okouzlí staletými stromy i exotickými květy zářivých barev a opojných vůní. Ve vile, kde je dnes muzeum, prožil Nobel poslední roky svého života. Nedaleká vila Ormond, kousek dál od pobřeží, se chlubí rovněž krásným parkem rozděleným podle skupin rostlin – najdeme tu oddělení fíkovníků, cedrů, palmový háj, oranžerii i japonskou zahradu a v centru typickou italskou zahradu.
Na již zmíněné pěší zóně via Giacomo Matteotti jsou v chodníku zasazeny mosazné desky s vyrytými jmény umělců (a názvy jejich písní), kteří vyhráli známý Festival italských písní, jenž se v Sanremu koná každý rok v únoru. Festival se zrodil roku 1951 a až do roku 1976 se konal v kasinu, poté se přestěhoval do divadla Ariston právě v Matteottiho ulici.
Dnešní Sanremo je oblíbenou celoroční destinací. Živé, rušné město vychází vstříc požadavkům moderního cestovního ruchu svou bohatou nabídkou kulturních i outdoorových aktivit, mezi nimiž dominuje především proslulá cyklostezka Pista Ciclabile del Ponente Ligure vybudovaná na trase někdejší železnice.