Sardinské jeskyně
Sardinie je region s největším počtem jeskyní v Itálii. Najdeme je na východě ostrova pod pohořím Gennargentu, stejně jako na malých pobřežních ostrůvcích na jihozápadě, a ta vůbec nejslavnější čeká na návštěvníky na mysu Capo Caccia naproti Algheru na severozápadě.
Malebnou zátoku Porto Conte západně od Alghera, které Římané dali poetické jméno zátoka Nymf, uzavírá drsný mys Capo Caccia. Ve velkolepé pobřežní krajině se tam nachází několik částečně zaplavených jeskyní, včetně té nejslavnější, Neptunovy neboli Grotta di Nettuno. Pokud tam přijedete autem, čeká na vás od parkoviště sestup po schodišti Escala del Cabirol s 654 stupni, zaříznutého do téměř kolmé skalní stěny 170 m vysokého útesu. Schodiště bylo postaveno v 50. letech minulého století. Do té doby existovala do jeskyně, proslulé svou krásou už v 19. stol., jediná možná cesta – lodí po moři. Ta je možná i dnes, lodě vyjíždějí z Alghera. Za špatného počasí se nepluje a jeskyně je zavřená.
Prohlídka začíná ve velkém sále se slaným jezerem Lamarmora a pokračuje do dvorany zvané La Reggia (Královská), kterou charakterizují sloupy a stalagmity tyčící se z vody. Se svou krápníkovou výzdobou patří Neptunova jeskyně k nejkrásnějším na Sardinii. Dramatickou podívanou tu zajišťovaly až do poloviny 20. stol. stovky svíček, což návštěvu sice sugestivně zpestřovalo, nicméně saze ze svíček se usazovaly na krápnících a poškozovaly je.
K jeskyni Mořského vola (Grotta del Bue Marino) jsme se vydali po moři podél pobřeží z letoviska Cala Gonone v zálivu Orosei na východní straně Sardinie. Plavba je příjemná, loďka se pohupuje v měkkých tyrkysových vlnách, příjemná lehká bríza osvěžuje v záři středomořského slunce. Z moře je krásný výhled na bílé skalní stěny pohoří Supramonte, které zde strmě spadají do vody. Právě tato oblast byla až do 80. let 20. stol. útočištěm největší kolonie tuleňů středomořských v Itálii. Po nich také dostala jeskyně své jméno – místní říkají tuleňům bue marino („mořský vůl“).
Jeskyně Mořského vola je jednou z několika, které najdeme v úseku pobřeží mezi Cala Fiulli a Cala Luna, ale určitě nejkrásnější. Celý systém chodeb a sálů je dlouhý asi 20 km a rozdělený do tří větví. Pro turisty je přístupná jižní část s obdivuhodnými geologickými útvary v obrovských až 30 m vysokých galeriích. Jsou svědectvím neustávající pracovitosti obrovských mas vody, která tu po miliony let modelovala stěny. Průvodce nás vede podél podzemní řeky k malému vodopádu na hranici mezi jezery se slanou a sladkou vodou. V části, kde se voda míchá v brakickou, se vytvářejí velkolepé světelné efekty. Krápníková výzdoba v této jeskyni není příliš unikátní, ale díky světelným paprskům, které sem místy pronikají, tu vzniká mimořádně podívaná v tisíci barvách. V Zrcadlovém sále žasneme nad hrou stínů a odrazů na stěnách a na stropě.
Jeskyně je zajímavá také z historického hlediska. V jižní větvi byly objeveny petroglyfy – asi 20 antropomorfních postav, snad z doby kolem roku 2000 př. n. l. Kromě toho tu byly nalezeny zlomky velmi hrubě zdobené keramiky a zbytky ohniště se zvířecími kostmi.
V roce 2016 bylo objeveno propojení s jeskyněmi Su Palu, Su Molente a Monte Longos. Celý tento jeskynní systém Codula di Ilune v útrobách Gennargentu měří asi 70 km. Na jeho průzkumu se v minulosti podíleli i speleologové a jeskynní potápěči z Československa a později z České republiky.
Za pozornost stojí také jeskyně Grotta di Ispinigoli, která leží ve vnitrozemí, několik kilometrů od Caly Gonone. Vyznačuje se velkým množstvím skalních útvarů a krápníků, mj. 38 m vysokým sloupem, který je údajně nejvyšší v Evropě a druhý nejvyšší na světě. U jeho úpatí lze nahlédnout do 60 m hluboké „studny“ nazývané Panenská propast, která vede k podzemní řece protékající 15 km dlouhou jeskyní až k malé zátoce s pláží Cala Fiulli.