Z Belfastu k Obrovu chodníku

Ulster, jak zní historický název někdejší irské provincie, nabízí turistům velké množství historických i přírodních zajímavostí. Staré dějiny připomínají megalitické kameny a hrobky, rané křesťanství zastupují věže, kamenné kříže a kaple. Ze středověku pocházejí zříceniny klášterů a mohutné hrady. Největší přírodní zajímavostí je Giant´s Causeway neboli Obrův chodník, jenž se stal cílem naší cesty.

Belfast leží v zeleni mnoha půvabných parků, které obklopují hlubokou mořskou zátoku u ústí řeky Lagan. Počátky jeho rozvoje spadají do prvních desetiletí 17. století, kdy se pod hradem vybudovaným lordem Arthurem Chichesterem usadili první angličtí a skotští osadníci. Významně k němu přispěli hugenoti, kteří sem emigrovali z Francie, odkud přinesli tradici plátenické výroby. K ní přistoupila výroba lan, loďařský a tabákový průmysl, díky čemuž se ve městě každých deset let zdvojnásoboval počet obyvatel. Na počátku první světové války dosáhl čtyř set tisíc a Belfast bezmála předhonil Dublin svou rozlohou a několikanásobně svou průmyslovou vyspělostí. Belfastský suchý dok v loděnici Harland & Wolff patří k největším na světě a obrovské žluté přístavní jeřáby jsou viditelné zdaleka. Symbolem prosperity města se stala budova radnice s impozantním průčelím o délce téměř sta metrů a velkou kopulí. Postavena byla v neorenesančním slohu z jemného portlandského kamene. Pochází z počátku minulého století a dominuje náměstí Donegall Square. Po románské katedrále sv. Anny je to druhá nejvyšší stavba ve městě. V její blízkosti stojí památník obětem Titaniku, jenž byl postaven ve zdejších loděnicích. Staré viktoriánské domy v centrální části města se vyznačují pěknou výzdobou. Malé či větší sošky obvykle nechybějí nad žádným oknem a dveřmi. Pozornost návštěvníků přitahuje budova Velké opery a naproti ní Korunní likérový salón, vyhlášená restaurace, nádherně zdobená skleněnými ornamenty a leštěným dřevem, s nablýskanými pípami. Proslavené tmavé irské pivo Guiness nebo sklenka irské whiskey tu chutnají dvojnásob.

V roce 1921 se Irsko rozdělilo. Větší část ostrova se stala Irskou republikou, zatímco nejbohatší provincie ostrova Ulster s převahou protestantského obyvatelstva připadla britské koruně a Belfast se stal hlavním městem Severního Irska. Když dlouhá léta diskriminovaní katolíci demonstrovali za svá práva a jejich protestní pochody přerostly v boje na ulicích, britské jednotky tvrdě zjednaly pořádek. Jejich příslušníci pak patřili k častým cílům útoků Irské republikánské armády, která v nich viděla nenáviděnou moc Londýna, od něhož chtějí republikáni Severní Irsko odtrhnout a připojit k Irské republice. V teroristických útocích však nezůstala pozadu ani druhá strana, militantní složka loyalistů, tedy přívrž…