Náhle se zvenčí ozve hlasité zabušení. Tanečnice znehybní, strážní prohodí několik slov a vrata se otevřou. Začíná hrát hudba a dívky se dávají do pohybu. Ceremoniál vítání cizí delegace se rozbíhá.
Snad opravdu stejně jako před nějakými 1300 lety za vlády dynastie Tchang, snad trochu jinak, určitě však před jinými diváky. „Delegací“, která má slavnostní uvítání v sídelním městě zahrnuté ve svém programu, je skupina japonských turistů. A tak jsou tančící děvčata bleskurychle obklopena ze všech stran, jejich pohyby zabírají desítky videokamer a digitální fotoaparáty číhají na každý jejich úsměv. A ještě jedno je jisté – vítání za Tchangů neprobíhalo tady, ale v místech daleko více na okraji dnešního města. Si-an v době dynastie Mingů, z níž pocházejí dodnes dochované městské hradby dlouhé 12 km, se rozkládal jen na šestině své někdejší rozlohy. Za Tchangů měřily jeho hradby asi trojnásobek a bylo v nich 13 bran oproti pouhým čtyřem mingským. A také se jinak jmenoval.

Hlavní město 12 dynastií
Dnešní Si-an, hlavní město provincie Šen-si, má více než dva a čtvrt milionu obyvatel, celá aglomerace, do níž patří i šest venkovských okresů, pak téměř šest milionů. Město leží v úrodné sprašové oblasti jižně od řeky Wej, pravostranného přítoku Žluté řeky, v místě, které bylo historickou kolébkou čínské kultury i státnosti. Jestliže přijmeme hojně šířené čínské konstatování, že Si-an byl v historii hlavním městem celkem 12 panovnických dynastií, musíme ho chápat s určitou velkorysostí, tak typickou pro velké země…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2004

Další informace o Čině naleznet zde: http://www.sopka.cz