Pro vegetariány je pobyt ve Skotsku poněkud komplikovanou záležitostí – skotská kuchyně se totiž tradičně spoléhá na maso. Farmáři pracující celý den venku vždy dávali přednost výživným masitým jídlům z domácích zdrojů. Lesy a vřesoviště tradičně poskytovaly dostatek zvěřiny – zajíců, křepelek a bažantů – ať již ulovených na vlastním pozemku či upytlačených na cizím. Stále zelené pastviny uživily tisícehlavá stáda hovězího dobytka a dokonce i ve výše položených horských oblastech se dodnes chová horský skot, který má charakteristickou dlouhou, zlatavou srst a široké rohy jako řidítka bicyklu. Ve Skotsku jsou zvlášť populární šťavnaté bifteky ze skotu druhu aberdeen angus. Nenáročné ovce jsou k vidění skoro všude a Skotové se nevyhýbají konzumaci skopového, na rozdíl od Angličanů, kteří kupují pouze jehněčí.
Ryby
Jediným ústupkem zdravé výživě je konzumace ryb. Losos byl v minulosti dokonce tak hojný, že sluhové měli v pracovní smlouvě odstavec, kde si vymínili, že budou jíst lososa maximálně třikrát týdně Dnes je však losos ve skotských řekách dost vzácný a rybářský lístek na lososových řekách stojí v sezóně pěkné peníze. Kromě tradičního říčního a mořského rybolovu se stále více loví ryby uměle odchované na rybích sádkách, zřizovaných na skotských jezerech. Chovají se tam především lososi a pstruzi (jejich maso se prý pozná podle toho, že je na rozdíl od „divokých“ exemplářů růžovější). Finančně zajímavé jsou také umělé chovy ústřic a škeblí v drátěných klecích, uložených na mělkých podmořských lavicích. A snad nikde jinde se nenajdete tolik udíren ryb jako ve Skotsku – tento způsob konzervace vychází z norské tradice. Jako palivové dříví se v udírnách používají vyřazené sudy od whisky. Uzený losos je drahá a vyhledávaná lahůdka po celém světě a jeho export přispívá každoročně skotskému hospodářství slušnou sumou. Jako všude na britských ostrovech, také ve Skotsku existují četné obchůdky, kde se prodává ryba s hranolky – fish and chips. K ochucení se však používá hlavně sladový ocet a hodně soli.
Ovesné vločky
Kromě masa se na skotském jídelníčku také hojně vyskytují obiloviny. V zemi se pěstuje mnohem více ovsa než pšenice a tradiční ovesné vločky se přidávají takřka do všeho. V jistém smyslu nahrazují středoevropskou mouku. Ovesná kaše porridge je základem skotské snídaně a někdy je ještě říznuta přídavkem whisky. Slané sušenky z ovesných vloček oatcakes jsou oblíbenou alternativou chleba. Jako příloha se k masu někdy podává skirlie, což je osmažená směs ovesných vloček a cibule, navíc okořeněná mateřídouškou, která roste divoce skoro na každé mezi.
Haggis
Přídavek ovesných vloček je nezbytný také pro nejcharakterističtější skotský pokrm: haggis. Základem této poněkud zvláštní pochoutky je ovčí žaludek naditý kořeněnými ovčími vnitřnostmi, hlavně játry, smíchanými s ovesnými vločkami a cibulí. Podává se s tuřínovou kaší a rozmačkanými brambory. Zapíjí se nezbytnou whisky. Oblíbená haggis se stala symbolem Skotska spolu se skotskou sukní a dudami. Každoročně se 25. ledna slaví Burnsův večer, tzv. Burns‘ Night, což jsou narozeniny národního básníka Roberta Burnse, který napsal po celém Skotsku populární Ódu na haggis. V tento den se tradičně podává haggis nejen ve Skotsku, ale i v mnoha anglických rodinách. Deklamace Burnsovy básně napsané ve starobylém jazyce patří ke zvyklostem večera. Když se sejde větší společnost, haggis je přinesena na stůl za zvuku dud a musí být rituálně rozkrojena v příslušném dramatickém okamžiku ódy.
Domácí kuchyně nade vše
Na rozdíl od svých anglických sousedů se Skotové zatím nedali příliš ovlivnit různými světovými kuchyněmi a drží se svých tradic. To platí hlavně o obyvatelích menších míst a venkova, kde se stále ještě dlouze vaří skotský vývar, Scotch broth se skopovým masem, zeleninou, čočkou a kroupami, nebo cock-a-leekie, kuřecí polévka s pórkem, rýží a sušenými švestkami, či výborná polévka cullen skink z uzeného sledě, se smetanou a bramborami.
Správný Skot začíná den ovesnou kaší a pak si dá porci dosti slaných uzenáčů, kippers, nebo pořádné jelito, black pudding. Snídani zakončuje toastem bohatě namazaným máslem a někdy i pomerančovou marmeládou. Ta je nyní rozšířena po všech britských ostrovech, ale je vlastně skotským vynálezem. Traduje se, ze jeden obchodník, který žil v Dundee asi před 300 lety, nevěděl, co si počít s trpkými pomeranči ze Sevilly, které nikdo nechtěl kupovat. A tak je jeho žena je rozvařila i s kůrou ve spoustě cukru a slavná marmalade byla na světě. Je nutné podotknout, že pokud se v Británii mluví o marmeládě, myslí se pouze tato z citrusových plodů. Vše ostatní je džem. Jinak nejsou v oblasti sladkostí Skotové zrovna vynalézaví – oblíbené jsou malé palačinky, často doslova plovoucí v másle, a také sušenky z lineckého těsta. Jen pro silné povahy a hubené osoby lze doporučit sytý, velice sladký a hodně máslový dort butterscotch zdobený bílkovým sněhem nebo mandlový dort dundee cake, bohatě proložený vrstvami okořeněného sušeného ovoce.
Skotská kuchyně příliš neodpovídá zdravé výživě: vše se smaží, dokonce i zbylá haggis nebo pizza. A proslýchá se, že Skotové jedí i čokoládové tyčinky obalované jako řízek. Konzumace tuků je značná – třeba také ve formě oblíbené husté smetany a četných tvrdých sýrů (které si našly odbytiště i v zahraničí). Navíc mají Skotové velmi vysokou spotřebu alkoholu a tabáku. Neúprosné statistiky uvádějí velké procento úmrtí na srdeční choroby a rovněž nedobrý stav chrupu u mnoha občanů Skotska. Úspěch osvěty je zatím problematický.
Od Angličanů se Skotové naučili pít čaj a pivo, ale v obou případech dávají přednost tmavším a těžším druhům. K drsnějším žertům v glasgowských pivnicích patří tzv. glasgow kiss (polibek), kdy se nezasvěcenému nováčkovi uštědří zezadu pohlavek až „políbí“ stůl. Je-li řeč o nápojích, nelze ovšem opomenou skotskou whisky. I má původ prastarý, jako pravá whisky se ve Skotsku začala pálit až v 15. století a popularitu získala – zejména mezi movitějšími Skoty – až po roce 1780. Tehdy totiž byla uvalena vysoká daň na víno značky Claret, které se tak stalo příliš drahé. Whisky byla následně také zdaněna, ale v tomto případě to pouze znamenalo, že se palírny přesunuly do ilegality. K legalizaci pálení whisky došlo až roku 1823 a od těch dob se výroba stále rozšiřuje. Dnes je whisky velmi výhodným vývozním artiklem a také podstatně přispívá k příjmům z turistického ruchu – kdo z návštěvníků by si nechtěl odvézt domů pravou skotskou? K nejznámějším patří značky Talisker, Lagavulin, Glenmorangie, Macallan a Glenlivet. Znalci tohoto nápoje se sdružují v klubech a v Edinburghu dokonce existuje specializovaný institut whisky.
Portrét Skotska, jako turisticky velice přitažlivé země, dokresluje právě svérázná domácí kuchyně a pověstnou skotskou pohostinnost je třeba zažít. Kdo si se Skoty připije na zdraví jejich národním nápojem a za zvolání Slàinte!, záhy pozná, že jsou k hostům mnohem vstřícnější než rezervovaní Angličané.