Je to asi nejbláznivější týden, jaký v Thajsku můžete zažít. V polovině dubna, kdy teploty dosahují rekordních výšek, si celá země užívá příchod nového roku – Songkranu. Úmorné vedro si přímo říká o vodní osvěžení a během Songkranu se vám ho dostane vrchovatě. Hektolitry vody se na vás valí ze všech stran a není před ní uniknutí. Pryč jsou doby uměřených svátků, zejména Bangkok ukazuje v plné šíři, jak rozumí pojmu nespoutané veselí. Důkladné sprše se nevyhnete na hlavních třídách thajské metropole, ani na opuštěných venkovských silničkách. Není dopravního prostředku, ve kterém byste v těchto dnech mohli nalézt suchý azyl.
Třicetiletá Noi společně se svojí sestrou kráčí do chrámu Pho. Do některé z buddhistických svatyní chodí často, modlí se tady za svoji práci a za svoji rodinu, aby ji neopustilo zdraví. Po cestě se zastavuje u muže s klíckou s ptáky. Věří, že když jim dá svobodu, připíše si alespoň malou zásluhu do svého příštího života. Chrám je dnes klidnější, než bývá v jiné dny. Věřící v tichém zástupu procházejí okolo vystavených Buddhových sošek a postupně soustředěně omývají jejich tváře. Důstojné ticho se tak liší od dění, které se ve stejné době odehrává mimo zdi tohoto chrámu. Tady jako by se však zastavil čas.
V thajském kalendáři náleží Songkranu místo v období, které přichází po sklizni rýže. V tradiční společnosti tento svátek upevňoval hierarchickou strukturu celé komunity založenou na respektu mladších ke starším, dětí k rodičům a žáků k učitelům…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bangkok