Songkran

Třicetiletá Noi společně se svojí sestrou kráčí do chrámu Pho. Do některé z buddhistických svatyní chodí často, modlí se tady za svoji práci a za svoji rodinu, aby ji neopustilo zdraví. Po cestě se zastavuje u muže s klíckou s ptáky. Věří, že když jim dá svobodu, připíše si alespoň malou zásluhu do svého příštího života. Chrám je dnes klidnější, než bývá v jiné dny. Věřící v tichém zástupu procházejí okolo vystavených Buddhových sošek a postupně soustředěně omývají jejich tváře. Důstojné ticho se tak liší od dění, které se ve stejné době odehrává mimo zdi tohoto chrámu. Tady jako by se však zastavil čas.
V thajském kalendáři náleží Songkranu místo v období, které přichází po sklizni rýže. V tradiční společnosti tento svátek upevňoval hierarchickou strukturu celé komunity založenou na respektu mladších ke starším, dětí k rodičům a žáků k učitelům. Těmto starým dobrým časům půvabně sluší legenda spojená se Songkranem a vyprávějící o bohu Kabibrahmovi, který po prohrané sázce přišel o svoji hlavu. Aby hlava, vydávající obrovský žár, nevysušila všechny vodní toky na Zemi, obrátil se Kabibrahma s žádostí o pomoc na svých sedm dcer. Od té doby děti drží otcovu hlavu ve svých rukou a vždy v den, na který připadá Songkran, se ve svém úkolu střídají…

Shopping Cart