Sopoty jsou vyhlášeným letoviskem a lázněmi už od 19. stol. Užívali si tu zejména zámožní lidé. Mnozí z nich dávali v letovisku i jeho kasinu rádi najevo, že mají peníze. Dnes si atrakce města může vychutnat téměř každý.
Asi nejslavnější stavbou Sopot je dřevěné molo. Jeho první verzi dlouhou pouhých 31 m postavil Jean George Haffner, vojenský lékař Napoleonovy armády, který tu zůstal, oženil se s bohatou vdovou a založil místní lázně, jejichž bylo molo součástí. Jako Alsasan měl Haffner blízko k francouzské i německé kultuře a jazyku. Byl přesvědčený o příznivých účincích koupání v moři na lidské zdraví, ale také o důležitém vlivu hygieny i rodící se vakcinace. Dobře vycházel s vlivnými měšťany v Gdaňsku, stejně jako s rybáři v Sopotech, kteří mu přezdívali „veselý francouzský doktor“.
Dnešní molo měří půl kilometru a slouží jako místo romantických procházek, které lze spojit s posezením v restauraci Meridian, postavené na jeho konci, k němuž přiléhá sopotská marina. Za vstup na molo se přes den platí malá částka, v noci sem můžete zdarma. V roce 1948 mělo být molo rozebráno kvůli drahé údržbě a také proto, že ho tehdejší polské úřady považovaly za buržoazní přežitek. Okamžitě však vznikl Výbor na obranu mola a za jeho zachování se zasadil i tehdejší polský prezident Bolesław Bierut. Stavba tak zůstala symbolem lázeňských Sopot a zkrátka nepřišel ani Haffner, jehož sochu najdete v parku vedle hotelu Grand. Dotknout se jeho vycházkové hůlky prý přináší štěstí a plní tajná přání.
Velmi známou stavbou města je impozantní Grand Hotel. Vznikl ve 20. letech minulého století, už tehdy jako špičkový podnik, v němž fungovalo i kasino. U stolů s ruletou a blackjackem se bavili milionáři a playboyové té doby. Nejeden z nich ale dopadl špatně. Příkladem může být třeba starosta Erich Laue, který chtěl ze Sopot udělat pobaltské Monako a zasloužil se o jejich rozvoj. Ukázalo se však, že na pokrytí svých dluhů z hazardu zpronevěřil městské peníze, a nakonec ve vazbě spáchal sebevraždu.
V Grandhotelu bydlela i řada slavných osobností, namátkou třeba Marlen Dietrichová, Greta Garbo, Charles Aznavour, íránský šáh Muhammad Rezá Páhlaví, Fidel Castro, Charles de Gaulle, Henry Kissinger nebo monacký kníže Rainier III. Kobereček s hákovým křížem tu měl ve svém apartmá i Adolf Hitler, když jeho vojáci dobývali poloostrov Westerplatte. Fidel Castro, vášnivý tenista, sem zase posílal pomeranče jako poděkování za to, jak se tu o něj starali. A třeba pro 197 cm vysokého Charlese de Gaulla nechali udělat delší postel až ve Varšavě. Odehrála se zde také řada milostných aférek, třeba mezi zpěvačkami a slavnými muži v době populárního hudebního festivalu, který tu každý rok probíhá v amfiteátru Lesní opery. I ten stojí za vidění.
Nejvýstavnější třídou města je ulice Bohaterów Monte Cassino, kde najdete restaurace, kavárny, cukrárny i nejrůznější další prodejny. Stojí tu i originální Krzywy Domek (Křivý dům), jehož linie jsou ještě nepravidelnější než u pražského Tančícího domu. Budova, která tvoří část obchodního centra Rezydent, obsadila první místo v žebříčku 50 nejpodivnějších staveb světa, který sestavil web Village of Joy píšící o podivných, zábavných a vlastně úžasných věcech na celém světě. Na konci ulice, naproti kostelu sv. Jiří, stojí hospoda Městský pivovar, kde nabízejí kromě dobrého piva i řadu regionálních specialit místní kašubské kuchyně.
Vedle městského majáku můžete před budovou Balneologického ústavu ochutnat vodu z léčivého pramene, který obsahuje chlorid sodný a řadu dalších minerálních látek. Podobný pramen najdete i v nedaleké kavárně Mamma Mia, kde mi voda připadala pitelnější, ne tak ostrá. Ale nejlepší byla v koktejlu Talisman pro štěstí, který jsme pili v baru hotelu Sheraton hned vedle. Byl namíchaný z likéru z marakuji, rebarborového a cukrového sirupu, šťávy z limetky a solanky z místního pramene. Obzvlášť v horkém letním dni to je velmi osvěžující pití.
Asi kilometr směrem ke Gdaňsku je na pobřeží vyhlášený Bar Przystań, kde si můžete dát různě upravené sledě, makrelu, lososa, platýze, candáta a další druhy ryb. Třeba zdejší sleď ve smetaně s cibulkou a kořením je téměř poetické dílko. Vedle baru funguje také prodejna, kde několik posledních kašubských rodin, které se ještě věnují rybaření, prodává své čerstvé úlovky.
Hezkým zážitkem hodným doporučení byla masáž jantarovými „kameny“ a jantarovým máslem. Absolvovali jsme ji v lázeňském zařízení Mera, v místnosti s praskajícím krbem. Masážní máslo s miniaturními částečkami jantaru vonělo vanilkou a kokosem. Kůže po něm zůstala zvlhčená a jemně napnutá. Tyto masáže ale nabízí i řada dalších zařízení. Víc se o nich dozvíte z brožury Jantarové inspirace, po které se můžete poptat v některém z turistických informačních center.