Stříbrná Skalice
V mnoha našich regionech lze najít některé umělecké poklady, nad nimiž se tají dech, ale přitom nepatří k všeobecně známým památkám. V Posázaví je takovým příkladem hřbitovní kostelík sv. Jakuba Většího v bývalé vesnici Rovná, dnes části Stříbrné Skalice.
Maličký románský kostel (vnější obvod jeho lodi je jen 7×8 m) zaujme už zvenčí. Jeho typicky románskou podobu z kvádrového zdiva, s jasně stavebně vymezenou apsidou, lodí a věží, doplňují barokní zvonové patro věže s helmicí a západní předsíň z počátku 18. stol. Datace samotného kostela je už více než sto let předmětem diskusí. Nejčastěji se objevuje názor, že vznikl někdy před rokem 1180 a kolem roku 1240 byl stavebně upravován. Závěry nejnovějšího stavebně-historického průzkumu z let 1998–2001 však připouštějí i možnost, že vznikl v jedné stavební fázi někdy v prvních desetiletích 13. stol. Šlo o „vlastnický“ kostel vybudovaný pravděpodobně u velmožského sídla, z něhož se nedochovalo nic, nicméně v horní části severního průčelí kostela je zřetelně patrné místo vstupu na panskou tribunu. Pod ním je dnes zazděný portál původního vchodu do kostela. Jeho umístění na boku stavby nebylo u malých středověkých kostelíků ničím výjimečným. Výtvarně zdůrazňoval vstupní severní průčelí ještě pás reliéfů se zvířecími motivy, který se ale dochoval neúplný.
To hlavní, čím je kostel sv. Jakuba tak ojedinělý, se ale skrývá uvnitř. Jde o románské nástěnné malby, opět s diskutovanou dobou vzniku, které logicky nemohly vzniknout dříve než samotný kostel. Podle dlouho převládajícího názoru byly namalovány ve dvou fázích, starší kolem roku 1180 a mladší kolem 1240. S novými stavebně-historickými zjištěními ovšem ladí druhá teorie, podle níž byly pořízeny přibližně v období let 1210–1240. Umělecky nejhodnotnější malby najdeme v apsidě, kde jsou ve spodním pásu vymalovány scény ze života a utrpení sv. Jakuba Většího, v horním pásu zástup apoštolů s Ježíšem uprostřed a v konše fragmentárně zachovaná scéna Maiestas Domini. Další malby se scénami z Kristova života pak v horizontálních pásech zdobí boční stěny, zejména jižní, kde je třeba vyzvednout nádherné a výborně zachovalé scény Klanění tří králů a Vraždění betlémských nemluvňat. Západní stěnu nad emporou pak pokrývají výjevy ze života sv. Mikuláše.
Kostelík v Rovné je úchvatnou připomínkou umu našich předků, kteří tu člověku podávají ruku přes propast času. Jediným kazem na jeho kráse je to, že aktuálně je pro zájemce jen velmi obtížně přístupný. Ale třeba se to změní, určitě by si to zasloužil.
Další články z vydání o Posázaví naleznete zde