Su-čou – město zahrad, vody a hedvábí

Na jednom z úzkých vedlejších ramen slavného Velkého kanálu se vzájemně vyhýbají, proplétají kolem člunů zakotvených u břehů a pozorovateli nabízejí neopakovatelné divadlo. Posádku někdy tvoří jediný muž – kapitán, kormidelník a lodník v jedné osobě, jemuž společnost občas dělá pes. Častěji je ale na člunu manželská dvojice – on v budce za kormidlem, ona s dlouhým bidlem na přídi, na první pohled nepatřičně drobná a křehká žena odpichující těžký člun hned nalevo, hned napravo. Jako by se tady zastavil čas.

Ráj na zemi
Na nebi je ráj, na Zemi jsou města Su-čou a Chang-čou – toto konstatování jsem si nevymyslel, je to jedno z klasických starých čínských úsloví. Země hojnosti, Svět zahrad, Hlavní město hedvábí – to jsou přídomky, jimiž se Su-čou, v novější době označované také jako Benátky východu, v minulosti pyšnilo.
Už před více než 20 lety vyhlásila čínská vláda čtyři města, kde má být ochrana historického a kulturního dědictví i přírodních krás jednou z hlavních priorit. Vedle Pekingu, Chang-čou a Kuej-linu se objevilo právě Su-čou. V roce 1997 pak byly zdejší klasické zahrady zařazeny na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V moderní době pozapomenutému místu, skrytému ve stínu hektického života 85 km vzdálené Šanghaje, se pomalu začíná vracet dávný věhlas.
Město založil v období Jara a podzimu, v 6. stol. př. n. l., král Che-lu ze státu Wu, jednoho z více než 150 tehdejších státečků na území dnešní Číny, neustále mezi sebou bojujících a pohlcujících se navzájem. Králův ministr Wu C´-sü nechal vybudovat město obehnané více než 23 km dlouhými hradbami s osmi páry bran, nejen pozemními, ale i vodními – město se nacházelo v jižní části delty Dlouhé řeky. I když se tehdy jmenovalo jinak a svůj název několikrát za 2500 let existence změnilo, dodnes se rozkládá ve stejných místech. Je považováno za kolébku jazyka wu, jednoho z jihočínských dialektů, kterým dodnes v Číně mluví přes osm milionů lidí…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2004

Další informace o Čině naleznet zde: http://www.sopka.cz