Pokud se chcete vydat do opravdové metropole thajských slonů, musíte zamířit do provincie Surin v severovýchodní části země. Podle některých odhadů až polovina thajských slonů, žijících v zajetí, pochází právě odtud. Ve vesnici Ban Ta Klang na ně narazíte na každém kroku, ale jak poznamenávají všechny turistické bedekry, jestliže jich chcete vidět opravdu hodně, zblízka a na jednom místě, vydejte se do města Surin o třetím listopadovém víkendu, kdy se tam koná sloní festival s několika stovkami těchto obrů.
Surin je typické provinční město thajského venkova ležící více než 400 km severovýchodně od Bangkoku. V minulosti tato oblast spadala pod kontrolu různých království – laoského, thajského i khmerské říše. Místní lidé mluví dialektem laoštiny a jejich kultura se odlišuje od centrálního Thajska.
Město je pojmenováno po guvernéru Surinovi, jehož celé jméno, zaznamenané na památníku v centru, bylo Phra Surin Phakdi Si Narong Chang Wang. Dvoumetrová bronzová socha zachycuje guvernéra s mečem na zádech a v rukou s hákem, který používají místní lidé k ovládání svých zvířat. Ve skulptuře se tak symbolicky protíná odvaha s reputací Surinu jako sloní metropole. Svůj úřad získal Surin jako odměnu od thajského krále, jemuž přivedl zpět jeho nejoblíbenějšího slona, který se ztratil a nikdo ho nebyl schopen nalézt. Surinův pomník je místem, kam přicházejí lidé vyjádřit úctu svému dávnému guvernérovi a také vyslovit přání dobrého a úspěšného života.
Po celý rok provinčně ospalé město se zaplní během festivalu, který se zde koná od roku 1960 a postupně získal na značné popularitě. Na slony zde v tyto dny narazíte doslova všude, rozvážným krokem se proplétají mezi automobily, stojí před nádražím nebo přátelsky svými choboty prozkoumávají místní obchody. V symbióze s pravidly městského života se na křižovatce řadí pod semafory a ukázněně čekají na zelenou, stejně jako jakýkoliv jiný dopravní prostředek. Místní skauti se ve spolupráci s policií chápou řízení provozu a taxikáři a rikšové trpělivě čekají na vedlejší silnici, až kolem nich důstojně projde impozantní sloní průvod, který se otočí kolem Surinova pomníku a poté se vrhne na hromady třtiny i melounů vystavené na pečlivě připravené tabuli.
Vyvrcholením surinských představení jsou vystoupení na místním stadionu za účasti asi tří set slonů, kteří jsou obsazováni do nejrůznějších rolí: siláků schopných přetlačit devadesát diváků najednou, artistů balancujících na zadních, tanečníků kývajících se v rytmu diskotékové hudby, fotbalistů i basketbalistů. Jako na dlani tady před obecenstvem sloni defilují i ve své tradiční úloze, když se až do 16. stol. používali coby mohutné válečné stroje v bitvách, které Thajci sváděli se sousední Barmou. Thajskými dějinami procházejí dramatické události, v nichž tato zvířata sehrála významnou úlohu. Vždyť na jejich hřbetu se do války vydávali místní vládcové. V jednom z nejznámějších heroických příběhů, který se dočkal i filmového zpracování, obětovala králova manželka Suriyothai v roce 1548 v bitvě s Barmánci vlastní život, aby zachránila svého krále. V kritickém okamžiku Suriyothai vjela se svým slonem mezi manžela a barmského místokrále, kteří se podle tehdejšího zvyku postavili v boji tváří v tvář. V mužské válečné zbroji ustrojená Suriyothai utrpěla zranění nepřátelským kopím, kterému podlehla. Společně s ní na sloním hřbetu vydechla naposledy také její dcera, která ji v bitvě doprovázela.
Slon je v Thajsku národním zvířetem a má v kalendáři vyhrazen svůj vlastní svátek připadající na 13. březen. V lidové symbolice tato zvířata zosobňují ideální manželství, muž jako přední nohy určuje směr a žena vzadu přidává do svazku sílu. Pomalá rozvážná sloní chůze představuje ideál pohybu thajských žen, tak odlišný od hektického tempa západního světa připomínajícího svým krokem koňské dusání. Pokud se chcete dočkat šťastné budoucnosti, nepotřebujete víc, než se třikrát projít pod sloním břichem. A jak je patrné během surinského festivalu, tato pově…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Thajsko