Sv. Marek
Někdy se tváří vlídně, jindy vážně ba rozhněvaně, ale vždy s tlapou na otevřené knize Evangelia… to je okřídlený benátský lev, symbol svatého Marka, s nímž se setkáváme všude ve východní části Středozemí a nejen tam: ve spojení se jménem Generali dnes zdobí i pobočky České pojišťovny.

Nedlouho po vítězství nad Pippinovou flotilou, v roce 828 či 829, benátští kupci přivezli z Alexandrie ostatky sv. Marka Evangelisty. Benátky sice už jednoho patrona měly, sv. Theodora, ale to byl Řek, jenž došel svatosti pro svoji věrnost Byzanci. V dobách, kdy už Benátčané usilovali o nezávislost, se zdál být příliš „kolaborantským“ svatým a moc se jim nezamlouval. I když, pro jistotu, ani on potom nepřišel zkrátka a dodnes na ně shlíží s jednoho ze sloupů na Piazzettě.

sv. Marek v Benátkách, pohled do interiéru chrámu — Chrám nad hrobem svatého Marka se honosí desítkami uměleckých děl od středověku až do 19. století, ale největší zážitek návštěvníkům poskytuje ohromující záplava mozaik v byzantském duchu, složených z kostiček barevného nebo ryzím zlatem podkládaného čirého skla

Kosmopolitní sv. Marek se jim zřejmě zamlouval líp, ale potíž byla s jeho fyzickou nepřítomností: jeho ostatky se totiž už celá staletí nacházely tam, kde byl za Neronovy vlády umučen a pohřben, tedy v egyptské Alexandrii, a nebylo snadné je získat.

V roce 828, za dóžete Giustiniana Partecipazia, zahájili Benátčané složita jednání s mnichy kláštera sv. Eufémie v Alexandrii, kde světec odpočíval; složitá byla asi především mazaná kombinace argumentů, jež do onoho jednání zapojili. Situace křesťanského kláštera přežívajícího v prostředí islámu nebyla lehká a historikové si o ohleduplnosti benátských vyslanců nedělají iluze. Výsledkem byla obchodní transakce: ustrašení mniši svého světce prodali za 50 benátských zechinů (zlatých mincí). Jen na okraj připomeňme i druhou, také velmi častou verzi příběhu: že benátští obchodníci mrtvolu svatého prostě ukradli.

Chorová přepážka - kostel sv. Marka v Benátkách — Za chórovou přepážkou z počátku 15. století se nachází presbytář s neoznačeným hrobem světce

Další problém však se týkal arabských celníků a stráží v přístavu, tím spíš, že hned po vynesení z kláštera začala světcova mrtvola vydávat „libou vůni“, jež zaplavila celou Alexandrii. Legenda Aurea, soubor příběhů ze života světců sepsaný v 60. letech 13. století Jakubem de Voragine, a podobně i další legendy, to líčí v…

Úplné znění článku naleznete zde