Londýn rozhodně není žádným svatým městem, jak bývá nazýván třeba Řím. Je zejména centrem obchodu a finančnictví. Tomu odpovídá i nápis na patce sloupu Královské burzy, kterým jsou úvodní slova Davidova žalmu: „Hospodinova jest země a plnost její“.
Přes své světské zaměření má i britská metropole nepřeberné množství kostelů, od historických katedrál až po malé modlitebny v nejzapadlejších částech města. Není zřejmě významného světového náboženství, které by tu nemělo svůj svatostánek. Jsou tu zastoupeny snad všechny křesťanské církve, od ortodoxní, přes koptickou, arménskou až po etiopskou. A samozřejmě tu působí anglikáni a také katolíci.
Náboženský život v hlavním městě Spojeného království výrazně změnili pováleční přistěhovalci. Černoši z karibských ostrovů již vstupovali do existujících kongregací, díky nimž můžeme z jejich kostelů slyšet zpěv gospelů. Jiné menšiny si svou víru přinesly sebou, a tak začaly vznikat nezvyklé svatostánky. Dnes již nikoho nepřekvapuje, že například na kraji Regent‘s Parku září zlatavá kopule londýnské ústřední mešity, v Belsize Parku najdeme hinduistický chrám, ve Woolwichi svatyni Sikhů a buddhistický chrám ve Wimbledonu. A to jsme uvedli jen ty nejznámější nebo nejviditelnější.
Z nekřesťanských náboženství je v Londýně nejdéle judaismus. Některé z londýnských synagog, jako například reformní synagoga ve Finchley, uchovávají svitky tóry pocházející z Československa. Po okupaci v roce 1939 sice nacisté synagogy na území protektorátu uzavřeli, ale předměty z nich s německou pečlivostí shromáždili pro plánované muzeum předpokládaného ‘vyhynulého národa’. Naštěstí je po válce nezničil ani komunistický režim, takže 1564 svitků tóry mohlo být v roce 1964 odkoupeno a převezeno do Londýna. Vlastní je Czech Memorial Scroll Trust, který je nechal zrestaurovat a zapůjčil je židovským kongregacím po celém světě. Některé české svitky přechovávají i nežidovské instituce, například Buckinghamský palác, Westminsterské opatství, ba dokonce i Bílý dům ve Washingtonu.
Země Koruny české se nám připomenou i ve Westminsterském opatství, kde je po boku svého manžela Richarda II. pohřbena královna Anna. Tato dcera Karla IV. se za anglického krále Richarda provdala roku 1382 a zemřela o dvanáct let později. Angličané jí říkali „dobrá královna Anna“. Ve Westminsteru jsou rovněž uloženy ostatky české zimní královny Alžběty, manželky Friedricha Falckého. V ambitu opatství najdeme také pamětní desku věnovanou československým vojákům a letcům, kteří padli v druhé světové válce.
Starobylé opatství je také místem posledního odpočinku anglické královny Alžběty I. i její soupeřky, skotské královny Mary. Jako královská hrobka sloužil Westminster až do roku 1760, kdy tu byl jako poslední pohřben Jiří II. Nejsou tu ale pohřbeny jen korunované hlavy, ale například i básníci a spisovatelé Geoffrey Chaucer, Robert Browning, Alfred Tennyson, Samuel Johnson, Charles Dickens či Rudyard Kipling; vědci Isaac Newton a Charles Darwin; hudební skladatelé George Friedrich Händel či Henry Purcell; herec Laurence Olivier; architekt George Gilbert Scott; cestovatel David Livingstone i mnozí politici, například premiéři William Gladstone či Clement Attlee. Zkrátka, Westminsterské opatství je tak trochu obdobou našeho Slavína.
Je však i místem korunovačním. Od Viléma Dobyvatele, s výjimkou Jindřicha III., nebylo anglického panovníka, který by nebyl korunován ve Westminsterském opatství. Jeho budovy jsou skvělou ukázkou anglické gotiky. Legenda praví, že první kostel na místě dnešního opatství nechal postavit již počátkem 7. století Sebert, král východních Sasů. Komplex budov z 11. století byl kromě západní části chrámové lodi o dvě století později přestavěn. A poslední část opatství, západní věž, byla dokončena až roku 1745.
Vždy v polovině září se v opatství koná mše věnovaná padlým v letecké bitvě o Británii, tedy i osmi našim pilotům. Ovšem vojenské Královské vzdušné síly, RAF, mají i svůj vlastní kostel – je to Svatý Klement Dánů na třídě Strand. Na jeho podlaze najdeme, vytesány do velšské břidlice, přes osm stovek znaků perutí RAF, včetně znaků čtyř československých perutí: stíhacích 310., 312. a 313. a bombardovací 311. Nechybí samozřejmě ani znak 68. noční stíhací perutě, u které sloužila československá letka. V chrámových lodích Svatého Klementa jsou rovněž uloženy Pamětní knihy, ve kterých jsou zaznamenána jména všech letců, kteří padli ve službách RAF. Každých šest měsíců jsou záznamy v těchto knihách doplňovány.
První kostel na tomto místě nechali v 9. století vystavět Dánové, kteří směli žít se svými anglickými manželkami v místech mezi dnešními londýnskými čtvrtěmi Westminster a Ludgate. A svatý Klement, jemuž je kostel zasvěcen, byl římským biskupem, umučeným za císaře Trajána. Přivázali jej na lodní kotvu a hodili do moře. Proto se stal patronem námořníků – a Dánsko bylo a je zemí námořníků.
Dnešní podoba kostela z let 1680 až 1682 je dílem architekta sira Christophera Wrena, autora návrhů celé řady londýnských chrámů. Z původní stavby se zachovala pouze jedna věž. Druhá byla k Svatému Klementu přistavěna v roce 1719. Z její zvonice zní čtyřikrát denně dětská písnička Pomeranče a citrony. Na rušných londýnských třídách ji však často není ani slyšet.
Při náletu nacistické Luftwaffe 10. května 1941 byl kostel téměř zničen. Zůstala z něj jen žebrová kostra a jako zázrakem nebyla poškozena jedna jeho věž. Po válce se trosek ujalo vojenské letectvo RAF, nechalo je rekonstruovat a 19. října 1958 byl Svatý Klement Dánů znovu otevřen jako ústřední kostel Královských vzdušných sil.
Od Svatého Klementa je to jen kousek pěšky ke katedrále Svatého Pavla, nejproslulejšímu dílu sira Wrena a největšímu protestantskému chrámu v Anglii. Jeho stavba byla dokončena roku 1710. Stejně jako Westminsterské opatství je i Svatý Pavel zčásti také mauzoleem. V jeho kryptě jsou pohřbeni admirál Nelson i vévoda z Wellingtonu a také sám sir Christopher Wren. Své hroby nebo pamětní desky tady mají také význační britští malíři jako Joshua Reynolds, William Turner či William Blake.
V katedrále se rovněž konají velké mše Díkůvzdání, jimiž slaví kulatá výroční své vlády britští panovníci. Královna Viktorie si tu v roce 1897 připomněla dokonce diamantové jubileum a současná panovnice Alžběta II. zde roku 2002 děkovala při zlatém výročí za padesát let svého panování. V rámci připravovaných oslav tohoto výročí byly také dokončeny rozsáhlé restaurátorské práce v interiéru katedrály, takže jej opět můžeme vidět v plné kráse.
Nevýhodou některých církevních památek, mezi něž patří právě Svatopavelská katedrála a Westminsterské opatství, je to, že se do nich, na rozdíl od muzeí a galerií, musí za vstup platit.