Versailles

První z jezírek v zámeckém parku zdobí socha božského Apollóna, který jednou rukou pevně třímá otěže svého koňského spřežení běžícího ke slunci. Stejně pevně třímal otěže svého království „král Slunce“, jak se Ludvík XIV. Rád nazýval. Roku 1661 prohlásil, že bude vládnout sám, a dalších 54 let se tohoto slibu držel. Z malého loveckého zámečku svého otce Ludvíka XIII. vytvořil královskou rezidenci a 5. května roku 1682 se sem nastěhoval s celým dvorem. Byla to početná společnost – na 5000 šlechticů s rodinami, dětmi a vychovatelkami a stejný počet služebných. V těsné blízkosti se pak usadila armáda s dalšími 10 000 muži. Versailleský zámek nahradil pařížský Louvre a do té doby bezvýznamné městečko se stalo hlavním městem francouzského království, kde se pod neúnavným okem panovníka jen těžko osnovala spiknutí. Královým špionům nic neuniklo, a kdokoliv se nějak provinil, setkal se s vladařovým zatracujícím a odsuzujícím „Neznám jej.“
Ludvík XIV. chtěl mít pod kontrolou nejen své poddané, ale také vše spojené s výstavbou Versailles. Dohlížel na architektonické úpravy zámku i parku a vášnivě se zajímal o pokroky v královské zelinářské zahradě. Ta byla jedním z divů své doby. Pod vedením zkušeného Jeana Baptisty La Quintinie se blízký močál proměnil v doslova rajskou zahradu, schopnou uspokojit králův zhýčkaný jazýček po celý rok. Z vyvýšené rampy, na niž se vstupovalo jednou z nejkrásnějších pozlacených bran v celém areálu, pak panovník nadšeně předváděl svým hostům důmyslný design celé zahrady i nejnovější ovocné a zeleninové odrůdy, které tu geniální La Quintinie vyšlechtil. Některé zvláště vzácné druhy dokonce putovaly jako královský dar panovníkům jiných zemí…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/20003

Další informace o Francii naleznet zde: http://www.sopka.cz