Švýcarské výšlapy
Povozit se populárním červeným vláčkem Rhétské dráhy je cílem spousty návštěvníků Švýcarska. Ale teprve když turista z vlaku vystoupí a vydá se kolem kolejí pěšky, pochopí, s jak drsným terénem se tu stavitelé drah popasovali.
Pěší trasa Via Albula Bernina měří takřka 130 km a obvykle se dělí do 10 etap. Je to epický přechod Alp ze Švýcarska do Itálie (či opačně) s celkovým převýšením přes 5 km. Ale strach stranou, není naprosto nutné ujít to celé (a už vůbec ne vcelku), aby člověk zblízka okusil drsný terén, jímž se prokousávají nejkrásnější úseky Rhétské dráhy (RhB), které tenhle výšlap zhusta lemují.
Z těch deseti etap klidně stačí vybrat třeba jen dvě – a hlavně, vlaky RhB jsou na túrách vždycky šikovně po ruce. Pokud turistovi dojdou síly nebo motivace, případně se zkazí nevyzpytatelné vysokohorské počasí, z drtivé většiny míst na trase to není k nejbližší zastávce vlaku dál než dvě hodiny, ale mnohem častěji jen 60–90 minut chůze. Tak tedy vzhůru za vzrušujícími výšlapy kolem kolejí!
Albulské údolí
Je to jeden z vůbec nejkrásnějších úseků železnic v celém Švýcarsku. Dvě alpské vsi Bergün a Preda v Albulském údolí dělí něco přes 400 výškových metrů, obě sídla spojují koleje i asfalt – jenže zatímco železnice měří přes 11 km, silnice má na délku polovic. V zimě se proto cestuje hlavně vlakem nahoru a pak se klouže ze stanice Preda (1790 m n. m.) dolů do Bergünu (1366 m n. m.) po silnici,
která se zavírá pro automobilisty a bývá rezervována pro sáňkaře (přičemž vlaky tu slouží jako sáňkařské vleky). Naopak v létě je šikovnější vystoupit z vlaku v dolní stanici a vydat se nahoru po svých – pochopitelně nikoli po silnici, ale po pěší „vlakologické“ zážitkové stezce, místními zvané Bahnerlebnispfad. Lemují ji horské pastviny, tzv. alpy, na něž farmáři vyhánějí krávy zkraje léta při slavnostech zvaných Alpaufzug a ještě před začátkem podzimu je ženou zpět do údolí vyšňořené při ještě populárnějších poutích zvaných Alpabzug. Teče kolem ní zpěněná alpská bystřina Albula, která dala celé oblasti jméno, ale především ji lemují koleje Rhétské dráhy, po nichž se prohánějí ty světově obdivované červené vláčky.
Na Albule koleje několikrát přeskakují z jedné strany údolí na druhou, zároveň se vinou spirálovými tunely, s jejichž pomocí vlaky překonávají závratné stoupání na trase – přesně to strmé stoupání, které coby turista na pochodu důkladně pocítíte na vlastní nohy a které sáňkaři v zimě využívají ke sjíždění albulské silnice. Železnice se však se strmým profilem nekamarádí (ledaže by byla trať osazena ozubnicí, což u RhB neexistuje), a tak konstruktérům nezbylo než koleje rozvinout právě do spirál a po viaduktech, čímž natáhli délku trati na víc jak dvojnásobek oproti silnici i pěší stezce. Na jednotlivých zastávkách naučné stezky z Bergünu na Predu jsou vtipně zavěšené na kolejnicích zaražených kolmo do země nápadné červené tabule, poutavě popisující, jak se tady dráha stavěla.
Ledovec Morteratsch
Morteratsch je zastávka Rhétské dráhy nedaleko Svatého Mořice, známá zejména díky sýrovým hodům na místní salaši za hotelem, který stojí přímo na peronu dráhy. Farmářský sýrový brunch dává ochutnat z desítek druhů alpských sýrů z okolních pastvin a přináší vskutku nezapomenutelné gastronomické zážitky. Po zaplacení vstupného to tady funguje systémem „sněz, co dokážeš“.
Zároveň je ovšem Morteratsch magickým místem, které dává nahlédnout nevídaně zblízka do křehkého světa alpských ledovců. Stačí jen půl hodiny chůze od vlaku takřka po rovině na opačnou stranu od sýrové salaše a narazíte na splaz stejnojmenného ledovce. Žádný ledový obr není v Alpách dostupnější snáz. Problém je v tom, že za pár let se může cesta od vlaku k ledu protáhnout klidně na dvojnásobek. Dnes sedmikilometrový ledovec ještě relativně nedávno dosahoval až ke kolejím, ačkoli přísně vzato tu v roce 1878, kdy začalo měření, žádná trať ještě nevedla. To však nic nemění na alarmujícím tempu ústupu ledové masy: od počátku záznamů se Morteratsch zkrátil o 2 km a každým dalším rokem ubývá o další desítky metrů…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Rhétská dráha
výšlap