Když jsme poprvé chtěli navštívit městečko Camogli na cestě z Janova po starobylé pobřežní via Aurelia, která protíná celou Ligurii, skončil náš pokus neúspěchem. Po dlouhém sjezdu nekončícími serpentinami k pobřeží se nám ani po hodině nepodařilo najít místo k zaparkování a museli jsme ten den návštěvu vzdát. Dali jsme tedy na radu v turistických informacích a rozhodli se pro kombinaci železnice a plavby lodí podél pobřeží.

Skalnatý mys Punta del Capo nám otvírá cestu do krásné zelené zátoky Tigullio s malebným rybářským městečkem Portofino, výchozím bodem naší plavby. Luxus a elegance se tu snoubí s drsnou krásou ligurského pobřeží. Půvabné centrum s malými uličkami se otvírá k přístavu, kde se na sebe tisknou barevné domy. Vedle několika rybářských lodí jsou natěsnané luxusní jachty. Na piazze se vedle sebe řadí prémiové prodejny luxusních značek, Gucci, Pucci, Hermès, Louis Vuitton a další, mezi nimi vinotéky a terasy exkluzivních restaurací s mořskými plody, kavárničky a luxusní hotely. Na protější straně přístavu vyčnívá ze svahu Castello Brown s rozsáhlým parkem, kopce kolem jsou posety elegantními vilami, diskrétně skrytými v bující zeleni. Městečko leží navíc na špičce poloostrova s národním parkem, kterým vede na 80 km turistických tras, a sousední Santa Margherita Ligure je i historicky zvlášť přitažlivým, mondénním místem, které inspirovalo básníky a další umělce.

Pro mezinárodní veřejnost objevil Portofino v roce 1867 Montague Yeats-Brown, britský konzul v Janově, když si zde koupil opuštěnou pevnost San Giorgio, kterou nechal přestavět na své letní sídlo a jež dnes nese jeho jméno. Záhy ho následovali příslušníci evropské vysoké aristokracie, mezi nimi např. lord Carnarvon, objevitel Tutanchamonovy hrobky. V době svého největšího rozkvětu v 50. letech minulého století se Portofino podobně jako Capri, Positano či Amalfi stalo velmi exkluzivní destinací, oblíbeným cílem mezinárodních celebrit a příslušníků tzv. jet set, společenské skupiny bohatých, vždy elegantních bohatých lidí cestujících po světě v tryskových letadlech z jednoho exkluzivního či exotického místa na druhé. V roce 1959 se stala hitem v Evropě i v Hollywoodu píseň Love In Portofino v podání Dalidy, francouzské zpěvačky italského původu. Kuriozitou je, že píseň má trojjazyčný text – původně vznikla o rok dříve v Itálii s italským textem a jediným opakovaným veršem v angličtině „I found my love in Portofino“, pro Dalidu ale byla doplněna ještě o kousek textu ve francouzštině. Jako cíl luxusního cestovního ruchu si Portofino zachovalo svoji pověst dodnes. V každém případě je to magické a okouzlující místo, nicméně jeho atmosféra působí trochu strojeně, z vlastního života městečka moc vidět není.

Dobrou půlhodinu trvá plavba s výhledy na divoké skalnaté pobřeží, než vplujeme do pohlednicově nádherné modrozelené zátoky s jasně zářícím průčelím kláštera San Fruttuoso di Capodimonte. Počátky tohoto opatství sahají podle legendy do 8. stol., kdy se do dobře skryté zátoky s pramenem pitné vody uchýlil před arabskou invazí na Pyrenejský poloostrov tarragonský biskup Prospero. Učinil tak na vnuknutí sv. Fructuosa, svého předchůdce na biskupském stolci z 3. stol., který byl umučen za pronásledování křesťanů císařem Valerianem. V místech kostelíka s ostatky světce vzniklo v 11. stol. benediktinské opatství, jehož osudy se od 2. pol. 13. stol. prolínaly s osudy janovského šlechtického rodu Doriů. Výměnou za právo vybudovat v klášteře rodinnou hrobku nechali Doriové postavit čelem k moři impozantní gotickou lodžii. Za ní se nachází malý rajský dvůr z 11. stol. a patrový ambit z 13. stol., k němuž přiléhají nejstarší části kláštera. Severně od ambitu je kostel, původně raně středověký, s přistav…