Cílem naší expediční cesty bylo východní pobřeží Yucatanu v blízkosti města Tulum, nedaleko známých mayských vykopávek. Je to nejjižnější výspa turisticky využívané části pobřeží. Dále na jih leží jen těžko přístupná divočina. Zdejší národní park a biosférická rezervace Sian Ka an chrání na ploše 528 000 hektarů několik typů tropického lesa, ale také palmové savany, písečné duny, sladkovodní močály, mangrove i přilehlé mořské mělčiny s korálovými útesy.

Tato oblast ještě není naštěstí zasažena masovou turistikou. Pro ubytování návštěvníků slouží několik menších kempinků s jednoduchými dřevěnými bungalovy krytými palmovou střechou. Není zde plošně zavedena ani elektřina, jen tu a tam bývá k dispozici na několik hodin denně generátor. Večer se ale většinou návštěvníci musí spokojit pouze s petrolejkou. To vše, vzhledem k rajské nádheře pobřeží, je za velmi přijatelné ceny.

Draci z mayských ruin
Zříceniny Tulumu jsou opuštěné jen zdánlivě. Především jejich obvodovou zeď, s množstvím úkrytů mezi obrovskými balvany, obývá početná populace mohutných leguánů černých, kteří dorůstají délky až 120 cm. Brzy ráno, hned po východu slunce, leguáni pomalu vylézají ze svých nočních úkrytů a za chvíli už každých pár desítek metrů sedí na vyvýšeném místě jeden mohutný samec, hlídající si své teritorium. Kolem jsou desítky o něco menších samic i pestře zbarvená mláďata. Je zajímavé, že některá jsou v různých odstínech okrové, hnědé a černé, jiná, stejné velikosti, jsou jasně zelená, takže se podobají mláďatům leguánů zelených. Leguáni sice vypadají jako zlí pohádkoví draci, ale jsou to neškodní tvorové, kteří se v dospělosti živí převážně rostlinnou potravou.

Leguány se nejdříve pokouším fotografovat pomocí teleobjektivu, z dálky, abych je nevyplašil. Ale nevěnují mi valnou pozornost ani když se přiblížím, a tak mohu dělat jejich portréty i „dvoustovkou“. Poměrně krotcí jsou i leguáni mimo areál vykopávek, ve svém přirozeném biotopu na pobřežních skalách. Z jejich důvěřivého chování je zřejmé, že je tady, na rozdíl od jiných středoamerických zemí, nikdo nechytá ani nejí. Obdobně krotcí jsou na celém pobřeží i mnozí ptáci. Zjevně se zde nevyskytuje žádná obdoba našich myslivců, jejichž vinou ve střední Evropě vše živé při spatření člověka prchá.

Na pobřeží
Na pobřežních skalách se sráznými stěnami ční nejvyšší stavba mayského města, španělsky nazývaná El Castillo, která sloužila mimo jiné i jako hlídková věž. Lze odtud přehlédnout yucatanské pobřeží i modré Karibské moře do vzdálenosti mnoha kilometrů. Ale je to také skvělá pozorovatelna zdejších ptáků. Díky vzdušným proudům obtékajícím útes můžeme odtud kromě nádherného panoramatu sledovat jak elegantní, štíhlé fregatky nádherné, připomínající obrovské vlaštovky, tak i pelikány hnědé, kteří pro změnu vypadají v letu jako těžké bombardéry. Občas přelétne kolem skály některý ze zdejších druhů racků nebo poměrně velký rybák královský. Těch je ale daleko víc na mělčině u nedaleké pláže, kam je patrně přilákalo hejno drobných rybek. Dole na plážích rozeznáváme i hejna bahňáků. Protože je pozdní podzim, objevuje se zde mnoho druhů, které přitáhly ze svých hnízdišť v severoamerické tundře. Třeba drobní jespáci aljaští, kteří tráví léto na severním pobřeží Aljašky, či kamenáček pestrý, hnízdící cirkumpolárně v arktické pobřežní tundře. Na malých plážích, skrytých mezi útesy, občas loví volavky. Setkali jsme se tady s volavkou velkou, dost podobnou naší volavce popelavé. A o kus dál pozorujeme dalšího zástupce brodivých, bukače mexického. Nechal se vyfotografovat ze vzdálenosti deseti metrů a ještě předvedl parádní kousek, když před našima očima ulovil malého hada. Bylo to jako výsměch, protože přesně v těchto místech jsme už několik dnů hady marně hledali.

Od mayských ruin na vrcholu útesu se dá v teplých pobřežních vodách Karibiku podle odstínu modré dobře rozlišit, kde je písčité dno a kde korálové kolonie, které v těchto místech vytvářejí takzvaný lemový korálový útes. Táhne se víceméně rovnoběžně s pobřežím, ve vzdálenosti několika set metrů až dvou kilometrů. Nejvyšší části korálových staveb sahají těsně pod hladinu a jsou dobře rozeznatelné podle tříštících se vln. V úzkém příbřežním pásmu mezi souší a lemovým útesem jsou ještě rozptýleny další malé korálové bloky zvedající se jen z několikametrové hloubky až k hladině. Objevují se už pouhých padesát metrů od břehu a jsou snadno dostupné se základní šnorchlovací výbavou. Prohlížíme si je a s potěšením zjišťujeme, že zdejší korálové stavby, na rozdíl od mnoha míst v Karibské oblasti, které jsme navštívili dříve, vypadají poměrně zachovale. Ještě se na nich nepodepsala masová turistika a s ní spojené znečištění. Pouze na některých místech jsou rozlámané porosty mohutných korálů větevníků. Zde ovšem nebyl ničitelem člověk, ale uragán, který se tu před několika lety přehnal. Ostatní druhy korálů i další obyvatele útesu tato přírodní katastrofa tak citelně nepoškodila a útes se úspěšně regeneruje.

V pralese
Hned za úzkou pobřežní silnicí začíná souvislý les, který porůstá podstatnou část poloostrova Yucatan. Zde, v blízkosti pobřeží, je vinou krasového povrchu téměř neprůchodný. Veškeré pokusy o proniknutí do husté spleti dost trnité vegetace končí po pár stech metrech ve vápencových škrapech, plných dutin a močálů. Záhy je zřejmé, že vlastní cestou do pralesa nepronikneme a nezbývá, než využít několika vysekaných průseků. Jedním z nich je systém stezek v okolí dalšího mayského města Cobá, které leží dál od pobřeží, asi 50 km severozápadně od Tulumu. Stezky, často jen velmi málo patrné, jsou dlouhé mnoho kilometrů a v některých úsecích vedou dokonce podél jezer, kde můžeme kromě vodních ptáků pozorovat i vzácného krokodýla Moreletova.

Představu o velikosti a kompaktnosti yucatanského pralesa nám poskytne pohled z vrcholu nejvyšší chrámové pyramidy v Cobá, vysoké 42 m. Na všechny strany až k obzoru se rozkládá souvislá zelená plocha, z níž jenom na několika místech vyčnívají vrcholky mayských staveb. Je to ale jenom zlomek z kdysi čtyřicetitisícového města, které se rozkládalo na ploše 50 km². Stovky dalších staveb se skrývají pod větvemi a kořeny stromů. Prales zde však rostl už tisíce let před vznikem mayské civilizace a těch pár století existence města bylo jen pouhou epizodou v jeho tisíciletém trvání. Do jisté míry se ale současný les od toho původního přece jen liší. Určité druhy stromů chybí a podle jejich absence lze usuzovat na místa dávného osídlení.

Jak už je v tropických lesích pravidlem, při průchodu zelenou spletí porostů nezahlédneme skoro nic z toho nesmírného druhového bohatství živočichů, kteří tady zcela jistě žijí. Jen občas se ukáže některý z mnoha druhů ptáků a vstřícně se chovají i drobní leguánci rodu Anolis či Sceloporus. Mezi bezobratlými je nejčastěji vidět mravence a mnoho motýlů. O výskytu některých skrytě žijících druhů živočichů se bohužel přesvědčujeme až ráno při chůzi po silnici. Mezi přejetými zvířaty jsou vačice, skunk, bazilišek páskovaný i jedovatí chřestýšovci rodu Bothrops a také korálovec. Druhého u ivého korálovce kolega našel ve svém bungalovu pod batohem.

Průzkum druhového bohatství této části Yucatanu byl proveden v nedaleké Biosferické rezarvaci Sian Ka an, jejíž porosty s oblastí, kterou procházíme, víceméně souvisejí. Byly v ní zjištěny 103 druhy savců, včetně velkých koček jako je jaguár, puma a ocelot. Z dalších zajímavých středo a jihoamerických savců například tapír, dva druhy pekari (sudokopytníků podobných prasatům), paka nížinná (hlodavec dorůstající až 75 cm), mravenečník čtyřprstý a mnoho dalších. Ptáků bylo zjištěno 339 druhů, z nichž dvě třetiny tady i hnízdí. Patří k nim i šestnáct druhů dravců a také čáp jabiru. Z plazů v tomto pralese žije například hroznýš královský, chřestýš brazilský i další nebezpečně jedovatý had, křovinář sametový.

Setkání s většinou z těchto zajímavých zvířat je samozřejmě věcí velké náhody a štěstí. K vyfotografování každého z nich je pak třeba štěstí dvojnásobné.