Město se tehdy jmenovalo Chánbalyk, čínsky Ta-tu, „Veliké hlavní město“. Z Kublajovy rezidence se ovšem dochovalo pramálo. Když po necelých sto letech Ču Jüan-čang Mongoly z Číny vyhnal a provolal v roce 1368 novou čínskou dynastii Ming, vybral si jako císař Chung-wu za své sídlo Nanking, „Jižní hlavní město“, na dolním toku řeky Jang-c´-ťiang. Ve stejném roce císařův generál Sü Ta, velící severní expedici, obsadil Ta-tu a přejmenoval ho symbolicky na Pej-pching – „Severní mír“.
Peking čínských císařů
Rozhodující chvíle Pekingu přišla po smrti prvního mingského císaře. Nástupcem se stal jeho vnuk Ťien-wen, ale zároveň vypukla čtyřletá občanská válka, na jejímž konci byl vládce svržen svým strýcem, princem z Jenu. Ten v roce 1403 nastoupil na trůn jako třetí mingský císař pod jménem Jung-le. Za jeho klíčovým rozhodnutím možná stála trocha nostalgie po uplynulém mládí, stráveném právě v Pej-pchingu, snad i snaha začít po krvavém dobytí trůnu novou éru v novém sídle, určitě tam však byly i významné strategické důvody. Po vyhnání Mongolů totiž čínská říše mohutně expandovala na sever, ale zároveň jí největší nebezpečí stále hrozilo ze severozápadu. Buď jak buď, Jung-le zvolil přesun hlavního města z Nankingu na sever, do Pej-pchingu…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2004
Další informace o Čině naleznet zde: http://www.sopka.cz