Zámek Kačina
Není u nás architektonicky lepšího, významnějšího, cennějšího, dosaďte si libovolný další oslavný přívlastek, klasicistního zámku, než je Kačina. A není u nás mnoho zámeckých objektů, které by přinášely tak rozsáhlou a tematicky pestrou nabídku prohlídek, expozic, výstav a doprovodných programů, jakou naleznou návštěvníci na Kačině.
Na Kačinu jedna návštěva prostě nestačí. Ale ať sem pojedete, kolikrát chcete a z jakéhokoli důvodu, vždycky bude tou základní kotvou, kolem níž se bude točit váš program, samotná budova. A tak s ní začněme.
Kačina je jedním z míst, kde si v naší zemi můžeme dobře připomenout starý český šlechtický rod Chotků, od roku 1723 hraběcí, z něhož pocházelo několik významných českých i rakouských politiků a mecenášů. V našem příběhu musíme nejprve zmínit Jana Karla Chotka, který v roce 1764 koupil panství Nové Dvory včetně tamního starého zámku. Zcela zásadní postavou pak je jeho syn Jan Rudolf Chotek, který se rozhodl, že nebude opravovat nevyhovující novodvorský zámek, ale nedaleko od něj si nechá postavit nové reprezentativní sídlo, které bude odpovídat jeho postavení (od mládí zastával nejrůznější funkce v habsburské monarchii, v letech 1802–1805 byl nejvyšším purkrabím Českého království) i majetku (po strýci Rudolfovi, nejvyšším českém kancléři, zdědil chotkovský majorát Veltrusy, po otci Nové Dvory).
A tak vznikla Kačina. Ještě před stavbou zámku se začalo s rozsáhlými terénními úpravami, při nichž byl v sousedství budoucího zámku založen přírodně krajinářský park inspirovaný anglickými vzory. Vlastní stavba se ale od počátku z různých důvodů protahovala. První architekt, Francouz Bernard Poyet, o své vůli zdvojnásobil požadované rozměry stavby i počet pokojů, takže se musel záhy poroučet. Základní dispozici zámku nakonec vytvořil drážďanský architekt Christian Friedrich Schuricht, který se inspiroval palladiovskou architekturou především v její anglické podobě. Z hlavní zámecké budovy vybíhají na obě strany čtvrtkruhová postranní křídla, na straně do nádvoří s kolonádami, zakončená čtverhrannými pavilony – jižní byl určen pro knihovnu, severní pro kapli a divadlo. Také s Schurichtem ale byla potíž – neměl čas jezdit na stavbu, na místě se nebyl podívat ani jednou, vše se řešilo korespondenčně, a tak plány posléze upravil a stavbu začal vést Georg Fischer, profesor architektury na pražské stavovské technické škole. Ten záhy doporučil jako stavbyvedoucího svého žáka, Johanna Philippa Jöndla, jenž byl v roce 1807 jmenován chotkovským stavebním inženýrem.
První skutečné stavební práce se rozeběhly až koncem roku 1805. Ani pak ale stavba nepostupovala nijak rychle, období napoleonských válek nebylo pro podobné náročné projekty právě ideální. Je skoro až s podivem, že navzdory tomu všemu zde vznikla velkorysá a ušlechtilá architektura a Kačina se stala prakticky jedinou rezidencí v Čechách, jež snesla srovnání s vysoce kvalitní architekturou, jaká v té době vznikala na jižní Moravě v liechtensteinském dominiu. Částečně obyvatelnou se pořád ještě rozestavěná Kačina stala až v roce 1823. Její stavebník Jan Rudolf Chotek zde pobýval od srpna do listopadu onoho roku – a to bylo vše, víc si svého nádherného klasicistního zámku neužil. Odjel do Vídně, kde na konci srpna následujícího roku zemřel. Jeho prvorozený syn a dědic Jan Nepomuk zemřel o několik měsíců dříve, a tak rodové statky zdědil vnuk Jana Rudolfa Jindřich Chotek. Za něj byl na Kačině dokončen interiér knihovny a dostavěno divadlo, slavnostně otevřené v roce 1851. Zámecká kaple zůstala už navždy nedostavěná. Po Jindřichovi zdědil chotkovský majorát jeho syn Rudolf Karel, řečený „hrabě-marnotratník“. Panství nepřebíral v dobré situaci, hospodařil nedobře, asi ho víc zajímalo divadlo či lov než správa majetku, dluhy začaly ohrožovat už i jeho sourozence, a ti proto v roce 1889 prosadili vyhlášení kurately nad jeho hospodařením a v následujícím roce nechali Rudolfa Karla úředně prohlásit marnotratníkem, což znamenalo, že byl zcela odstaven od řízení velkostatků, nemohl z nich odčerpávat žádné peníze a dožil jen s velmi skromnou rentou.
Správu majetku převzal jeho mladší bratr Emerich, poslední z Chotků na Kačině. Za obou bratrů se do zámku investovalo jen velmi málo, pouze tolik, aby se pokryly nutné opravy a údržba. Jediným větším zásahem byla výměna střešní krytiny na počátku 20. stol. Po bezdětném Emerichovi, jímž novodvorská linie Chotků vymřela po meči, zdědil velkostatek jeho synovec Quido Thun-Hohenstein. Za něj proběhla určitá rekonstrukce zámku, ale pak jako by se historie opakovala – Quido se dostal do značných finančních problémů, před svými věřiteli zmizel v 2. pol. 30. let kamsi do Itálie, na jeho majetek včetně Kačiny byla uvalena konkurzní správa, za okupace se zámek dostal do vlastnictví Hitlerjugend a posléze přímo jejího pohlavára Siegfrieda Zogelmanna. Po válce zkonfiskoval zámek stát a v roce 1950 ho získalo tehdejší Československé, dnes Národní zemědělské muzeum. Jako kdyby to předznamenával štukový reliéf v tympanonu hlavního portálu, zachycující bohyni Démétér, jak předává Triptolemovi obilné klasy a pluh, aby mezi smrtelníky šířil zemědělství…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kolínsko a Kutnohorsko