Jako člověk veskrze městský jsem se jednoho jara ocitla v irském vnitrozemí asi 70 km severozápadně od Dublinu, v malé vesničce jménem Mullagh ležící v hrabství Cavan, těsně u hranic s hrabstvím Meath, pevně rozhodnutá se zde usadit a všemožně se zapojit do života místní komunity.

Pro mého muže, který ve vesnici pracoval, to podle všeho nebylo nijak těžké. Brzy se svými kolegy popíjel v místních hospůdkách a rychle získával informace o tom, kdo je ve vesnici důležitý, kdo co umí či dodá, o místních bláznech, politických činitelích a podobně. Jak se ale brzy ukázalo, v mém případě mělo jít o proces přece jen poněkud odlišný.

Protože jsem se rozhodla dojíždět i nadále za prací do centra Dublinu, vyrážela jsem každý den v půl sedmé ráno z domova a po sedmé večer jsem se naprosto vyčerpaná dvouhodinovou jízdou vracela zpět. Po otevření dálnice M3 v roce 2010 se situace trochu zlepšila, ale pořád jsou dny, kdy sotva 80 km jedete hodinu a půl či déle. Naše domácnost se tak kuriózně rozdělila na dva druhy členů – na místní a na ty, kteří dojíždějí za prací do Dublinu. Jistě není třeba dodávat, že o té druhé skupině nemají starousedlíci valné mínění, zejména proto, že celkově takových obyvatel rychle přibývá.

Obyvatelé Mullaghu a jeho okolí ale nejsou zdaleka jediní, kteří se s tímto problémem potýkají. Podobný osud potkal i stovky dalších vesnic a městeček v okruhu 20–80 km od velkých měst, které se v letech irské ekonomické konjunktury staly útočištěm stovek či tisíců nových obyvatel, nemajících čas, sílu nebo chuť zapojit se do života ve svém novém bydlišti. Ze starých a zaběhnutých komunit se tak poměrně rychle stávají obrovská sídliště s nedostačující infrastrukturou. Jednou z nejbolestněji zasažených oblastí se v tomto směru stalo právě hrabství Meath sousedící s Dublinem, které si dokonce vysloužilo přezdívku commuter count, hrabství dojíždějících.

Naše rodinná situace se nicméně postupem času změnila a já jsem konečně měla možnost s dojížděním přestat a věnovat se pro mě novému a zajímavému okolí Mullaghu. Široká ulice, která tvoří hlavní veřejné prostranství vesnice, vypovídá o původní funkci tržiště, což je ostatně pro tento kraj typické. Do zdejších městeček se v minulosti pravidelně sjížděli farmáři ze širokého okolí, aby zde nabízeli svůj dobytek a koně. Tato tradice dnes ožívá již pouze o letních slavnostech a bývá doplněna přehlídkou starých zemědělských strojů a mohutným proud..