Turisty obdivovaný Vatikán, to nejsou jen vznešené papežské paláce a muzea prostoupená vážností historie a slavných uměleckých sbírek, ale též docela praktické, v životě běžné záležitosti, jež se zde ale snoubí s houževnatými tradicemi…
Nehovoříme teď o majestátu a úřadu Svatého otce, ani o rituálech a zvyklostech s nimi spojených, nýbrž o věcech zcela všedních. Protože i ty zde nabývají exkluzivní povahy hodné pozornosti. Vatikán, nejmenší stát světa s oficiálním názvem Městský stát Vatikán, má hranice vyznačené v katastrálních mapách, ale v terénu ne. Bylo by to zbytečné, když ho ze všech stran obklopují hradby nebo budovy, kde onu hranici představuje chodník před vchodem. Na jediném volném prostranství, náměstí Svatého Petra, je hranice vyznačena jenom nenápadným pruhem v dlažbě mezi oběma křídly Berniniho kolonády.
Nemá ani armádu (na rozdíl například od San Marina, které disponuje operetní brannou mocí o zhruba osmdesáti mužích včetně dělostřelectva), ale zato má svoji slavnou švýcarskou gardu. Pohlední mládenci v modrožlutých renesančních stejnokrojích podle (údajně) Michelangelova návrhu, doplněného později ještě o červené pruhy, kteří postávají s halapartnami u vchodů budov, kde rezignovaně pózují turistkám s mobily, sice také vypadají dost neobvykle, ale operetní moc nejsou. Od památného 6. května 1527, kdy garda 189 Švýcarů zachránila Klimenta VI. při vpádu lancknechtů císaře Karla V. a většina z nich přitom padla, je služba v papežské gardě jejich privilegiem. Rekrutují se ze svobodných mládenců mezi 20 až 30 lety věku, kteří už si doma odkroutili vojnu (oženit se mohou až po třech letech služby). V současné době jich v gardě slouží necelých 150, jsou zdvořilí a většinou hovoří německy milým švýcarským dialektem.
Do přijetí eura v roce 2003 měl Vatikán také vlastní měnu, vatikánskou liru, svázanou v kurzu 1:1 s lirou italskou. Vatikán však vydával pouze mince, na které se dalo narazit spíše jen náhodou, neboť neustále a nenávratně mizely v kapsách turistů jako vítané suvenýry. Navíc se mince v hodnotě 5 a 10 lir razily ještě po 2. sv. válce ze stříbra, jehož cena s postupem inflace mnohonásobně převyšovala vyznačenou nominální hodnotu. Stejná sběratelská vášeň se dnes týká i nových eurových mincí s podobiznami papežů (počínaje pontifikátem papeže Františka to napříště mají být jen jejich erby), případně jinými symboly na zadní straně. I když formálně jde stále o oběživo, jejich skutečná funkce „v oběhu“ je velmi problematická. Objevují se jen v sadách pro sběratele a za šmelinu s nimi před časem padaly hlavy i na nejvyšších místech vatikánské státní správy. Vlastní bankovky Vatikán nikdy nevydával. Na jeho území se prostě používaly běžné bankovky italské a dnes eurové.
Vatikán má stále také svoji vlastní poštu a vlastní poštovní známky, které se naopak nabízejí turistům více než ochotně a je jich dostatek, protože zisk z prodaných známek Poste Vaticane, lepených hrdě na pohlednice putující do celého světa, je vítaným zdrojem příjmů pro státní pokladnu. Jistě i proto je zdejší poštovní správa velmi pilná v jejich vydávání, ale pozor: Italské ulice mimo Vatikán jsou už „cizina“, takže je nutno zásilku vhodit do vatikánské schránky. Poštovní úřad, kde lze zakoupit aktuální známky a odeslat zásilky, je přímo v areálu muzeí, stejně jako Vatikánský filatelistický a numismatický úřad, který prodává sběratelské kolekce známek i mincí.
Jako řádný stát míval Vatikán také své státní dráhy (fakticky něco přes 800 m dlouhou železniční vlečku pro přistavení salonního vozu) s vlastní lokomotivou a odedávna pochopitelně i tradiční vozidla všeho druhu. Nic neslouží věčně a většina dopravních prostředků zpravidla mizí v propadlišti času, jenže i to málo, co se zachovalo, vystačilo na menší muzeum.
V roce 1973 bylo z popudu Pavla VI. založeno Historické muzeum (Museo Storico del Vaticano), umístěné do dlouhé galerie v suterénu Čtvercové zahrady (Giardino Quadrato) a zaměřené na předměty spojené s životem papežského dvora, mj. též s různými ceremoniemi, k nimž patřily rovněž uniformy a výzbroj již dávno zaniklých ozbrojených složek. V roce 1978 bylo Historické muzeum přestěhováno do Lateránského paláce, s výjimkou oddělení kočárů, které zůstalo na místě a tvoří dnešní, mezi návštěvníky populární Pavilon kočárů (Padiglione delle Carrozze).
Vystavené kočáry nejsou příliš staré, nejstarší pocházejí z 1. pol. 19. stol., ale vedle kočárů určených k dlouhým cestám jsou zde i vozy vynikající leskem zlata a uměleckou výzdobou, postavené pro potřeby reprezentace a okázalých přejezdů Svatého otce na krátké vzdálenosti. Asi nejkrásnější ze všech je velkolepý kočár Lva XII. ze 20. let 19. stol., používaný při zvlášť slavných příležitostech až do roku 1878. Historicky zajímavý je i kočár kardinála Bonaparta, bratrance Napoleona III., ozdobený napoleonskými orly.
V pavilonu nejsou však jen kočáry, ale též jezdecká sedla, cestovní brašny a honosné koňské postroje, nechybějí ani dříve používaná nosítka – jedna z nejpřepychovějších, určená k nesení dvanácti muži, použil ještě Jan Pavel I. za svého krátkého pontifikátu v roce 1978.
Zcela zvláštní záležitostí jsou automobily sloužící papežům ve 20. stol., od známých „papamobilů“ a luxusních pancéřovaných Mercedesů přes praktické Fiaty až k terénním vozům používaným při papežových návštěvách zemí třetího světa. Z více jak 70 vozů používaných v minulosti (a dnes zčásti rozptýlených po různých muzeích), je jich zde z kapacitních důvodů vystaveno jen několik.
Ale i peníze a poštovní známky si zaslouží své vlastní muzeum, takže v roce 2007 bylo založeno zcela nové Museo Filatelico e Numismatico se dvěma samostatnými sekcemi. Filatelistická představuje známkovou tvorbu Vatikánu od roku 1929, kdy byl jako stát právně ustaven v dnešní moderní podobě, až do současnosti, ale zahrnuje i poštovní známky z dob Papežského státu, který Vatikánu předcházel. Velká pozornost je věnována též samotné tvorbě známek – od prvotních kreseb i předkládaných návrhů, představených zde v originálech, přes tiskové desky až k samotnému tisku. Podobně je v numismatické sekci názorně představena i příprava návrhů mincí a jejich ražba.
Další články z vydání o Vatikánu najdete – Vatikánská muzea